usmernovace_podrobneji

V‰hodou dvoucestn‹ho usměrňovače je to, že můžeme použ‡t kondenz•tor s menš‡
kapacitou při stejn‹m zvlněn‡, protože se nab‡j‡ dvakr•t častěji než u usměr.
jednocestn‹ho. Dalš‡ v‰hodou je polovičn‡ proudov‹ nam•h•n‡ diod. Nev‰hodou je
naopak už zm‡něn‹ stejnosměrn‹ sycen‡ trafa a potřeba dvou vinut‡. (Pro elektronkov‹
př‡stroje dř‡ve běžně s‹riově vyr•běn‹ typy transform•torů měly několik sekund•rn‡ch
vinut‡ - např. 2x250V/80mA, 4V/4A, 6,3V/3A. vinut‡ 4 a 6,3 V (př‡padně i jin‹, třeba
12,6V/2A) byly určen‹ pro žhaven‡ elektronek. Pro žhaven‡ usměrňovac‡ elektronky
byly často využ‡v•na vinut‡ 4V, např. pro AZ1. (kter• odeb‡rala proud až 1,1A!)

Dokonalejš‡m dvoucestn‰m usměrňovačem je usměrňovač Graetzův (Gr‘tzův), tak‹
zvan‰ můstkov‰.

Tento dvoucestn‰ usměrňovač je dnes velice rozš‡řen‰, realizuje se prakticky vždy s
polovodiči, jeho vlastnosti jsou nejlepš‡ a trafo nepotřebuje dvojit‹ vinut‡, ani nen‡
zatěžov•no stejnosměrn‰m sycen‡m.

Kromě v‰še zm‡něn‰ch zapojen‡ usměrňovačů existuj‡ i usměrňovače, kter‹ na v‰stupu
d•vaj‡ napět‡ jak kladn‹, tak z•porn‹ vůči nule. ؇k• se jim usměrňovače symetrick‹,
existuj‡ jak v proveden‡ jednocestn‹m, tak dvoucestn‹m.

Protože je někdy potřeba zajistit, aby v‰stupn‡ napět‡ bylo vyšš‡, než napět‡
sekund•rn‡ho vinut‡, použ‡vaj‡ se zdvojovače napět‡, kter‹ na v‰stupu poskytuj‡
dvojn•sobn‹ napět‡. V‰stupn‡ napět‡ U2 = 2xU1

V někter‰ch př‡padech je potřeba v‰stupn‡ napět‡ zv‰šit ještě v‡ce, i na mnohon•sobek!

Př‡kladem jsou n•sobiče napět‡, kter‹ se použ‡vaj‡ např. ve zdroj‡ch VN v televizorech a
monitorech, kde nap•jej‡ vysok‰m napět‡m (běžně 10-25kV) obrazovku.

I zde existuj‡ n•sobiče pro symetrick• napět‡

Pro usměrněn‡ vysok‹ho napět‡ je potřeba použ‡t usměrňovač, kter‰ toto napět‡ snese,

aby se polovodiče nepoškodily. Toho se dosahuje řazen‡m diod za sebe, tak aby se na
nich napět‡ pravidelně rozložilo a každ• dioda tak byla zat‡žena jen č•st‡ vys. napět‡. Ke
zlepšen‡ tohoto rozložen‡ se použ‡vaj‡ př‡davn‹ odpory, vol‡ se hodnoty v ř•dech stovek
kiloohmů až jednotek či des‡tek megaohmů.

Jako usměrňovac‡ch prvků - diod se použ‡vaj‡ nejčastěji křem‡kov‹ diody. Tomu tak

vždy ale nebylo. Krom již zm‡něn‰ch elektronek - diod, se použ‡valy tak‹ selenov‹
usměrňovače, kuproxov‹ usměrňovače, diody germaniov‹, a tak‹ usměrňovače jin‹ho
typu, dnes prakticky nepouž‡van‹ - např. rtuťov‹, elektrolytick‹ apod. Všechny
usměrňovac‡ prvky se mnohdy, zvl•ště dř‡ve označovaly jako ventily. Existovaly i
usměrňovače mechanick‹.