Vančura Rozmarné léto

Nakonec se všechno vrátí do starých kolejí - Arnoštek s Annou odjíždějí, Antonín se opět věnuje své nejmilejší činnosti, tělesným cvičením, kanovník Roch se znovu zahloubá do svých učených knih a major Hugo pokračuje se svou topornou důstojností ve vzpomínání na svou zašlou slávu.

(Obsah zkopírovaný z: http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/vladislav-vancura/rozmarne-leto-2.html)

• určení smyslu díla

kritika maloměšťáctví

vyjádření filozofie pohody a optimismu

• pravděpodobný adresát

Spíše starší generace. Mladí lidé ne vždy pochopí pohodu, klid a oblibu zaběhnutých kolejí.

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

knihu napsal v roce 1926 na začátku své tvorby

patří k drobnější próze, kterou Vančura napsal

• tematicky podobné dílo

Zdeněk Jirotka – Saturnin: humoristicky laděný příběh odehrávající se během léta

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Filmová adaptace z roku 1967 od Jiřího Menzela s Rudolfem Hrušínským jako Antonínem Důrou v hlavní roli. Kouzelníka Arnoštka hrál sám Jiří Menzel.

Dozpívav svoji písničku, veliký Antonín složil ruce na zádech a maní dýchal na kuličku teploměru. Sloupec téměř neúplatný sotva se pohnul a Důra znamenaje tuto řádnost měl několik myšlenek, jež se vystřídaly v sledu míšených karet.

„Tento způsob léta,“ děl vposled odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným.

Je chladno a můj dech, jakkoli jsem nepozřel vody, je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, bychom pečovali o zdraví a tělesnou čistotu?

Nuže, ať podnebí je příznivé čili nic, tyto věci nesnesou odkladu.“

Řka to, ujal se mistr řemene, svlékl svůj šat a dívaje se dolů do vody, jež zrcadlila jeho dlouhé zarostlé nohy, roubení bazénu a nebeskou báň, znamenal obraz obrácené nádoby, kterou kdosi neuměle postavil právě na okraj a dodal:

„Ach, plovárna a tato číška jsou prázdny.“

• atmosféra úryvku

klidná, popisuje situaci na prázdné plovárně

• počet postav

Antonín Důra – jedna

• charakteristika vystupujících postav (přímá, nepřímá)

Antonín Důra – majitel plovárny, bohém, touží po Anně, záletník, plavčík, kliďas, má dlouhé zarostlé nohy, žalostivý

• charakteristika dalších postav

Kateřina Důrová – manželka Antonína, semetrika

kanovník Roch – zasvěcený Bohu, ale nechá se okouzli Annou

major Hugo – třetí z přátel, bohém

Arnoštek – kouzelník, světoběžník, akrobat, nestálý

Anna – mladá krásná žena, svůdkyně, akrobatka

• vztahy mezi postavami

tři přátelé – Důra, Roch, Hugo

manželé Kateřina + Antonín Důrovi

kouzelník Arnoštek + asistentka Anna

• zařazení úryvku do kontextu celého díla

Počátek knihy, kdy Antonín zjišťuje, že je chladné léto a na plovárně bude málo lidí.

• použité jazykové prostředky