Vesnický román

Vesnický román

Autor: Karolína Světlá
Místo a rok vydání: 1867, ?oblast Podještědská?

1) a) Zařazení do literárního kontextu –literární směr – Májovci
SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ
Po porážce revoluce v letech 1848-1849 se Rakousko vrátilo k absolutismu. Císaře Ferdinanda V. nahradil v čele habsburské monarchie František Josef I., který vládl až do roku 1916. Významnou osobností 50. let 19. století byl rakouský ministr vnitra Alexander Bach, proto bývají tato léta označována jako období rakouského absolutismu. Došlo k rozvoji ekonomického života, ale politické svobody obyvatelstva byly velmi omezeny. Česká kultura procházela útlumem. Počátkem 60. let se uvolnila politická situace a ožil i veřejný život. V roce 1867 si Maďaři na Rakousku vymohli rovnoprávné celky. Monarchie zůstala spojena osobou panovníka, společnou armádou, financemi a zahraniční politikou. Na národní a politické požadavky Čechů však nebyl brán zřetel.
Prosincová ústava roku 1867 znamenala uzákonění alespoň základních občanských práv, svobody osobní i náboženské, svobody slova i spolčování. Rozvoji společenského života napomohl spolky - např. Umělecká beseda, založená v roce 1863, která je nejstarším a nejvýznamnějším uměleckým spolkem u nás. Sdružily se v ní přední osobnosti české kultury - Karel Jaromír Erben, Josef Mánes, Vítězslav Hálek, Bedřich Smetana - s cílem dát českému umění evropský rozměr. Umělecká beseda organizovala besedy, přednášky, pořádala výstavy, inspirovala vznik hudebních a divadelních festivalů apod. K dalším spolkům patřil Hlahol, Svatobor, Sokol a jiné. Roku 1862 vzniklo Prozatímní divadlo, v roce 1868 byl položen základní kámen Národního divadla.

Literatura

V polovině 19. století ovlivňoval vývoj vědy i umění nový evropský myšlenkový směr pozitivismus (=jistý, spolehlivý). Navazoval na osvícenectví důrazem na rozum a ověřitelná fakta, odmítal spekulace a romantické opojení historií i vším, co není vědecky prokazatelné. Východiskem poznání mělo být to, co je reálné. Tím se značně odlišoval od romantismu, který se zajímal o vše zvláštní, mystické, idealistické a neskutečné. V této době je romantismus postupně střídán realismem, který přináší snahu o co nejvěrnější ztvárnění skutečnosti. Tato tendence zachytit pozorovanou skutečnost ve vším komičnosti i tradičnosti se výrazně projevila i v literatuře - nejdříve v anglickém a francouzském románu, později
ruské próze, v české literatuře a pak v tvorbě generace májovců. Druhá polovina 19. století je také obdobím velkého rozmachu české žurnalistiky. Objevuje se požadavek rovnoprávnosti publicistiky a beletrie. Nová generace, která chtěla prosadit modernější chápání literatury, vstoupila na scénu v 50. letech 19. století, v době bachovského absolutismu. Hlavním cílem této skupiny autorů, nazývaných májovci, bylo veřejně projevit vůli po svobodném životě. Odvraceli se od minulosti jako od vzoru, kriticky se stavěli k obrozeneckým ideálům, zajímala je současnost a zdůrazňovali poznávací funkci literatury. Na jedné straně to byli ruchovci, kteří kladli důraz na vlastenectví, slovanství a domácí tradici, a na druhé straně lumírovci, kteří proti ruchovskému heslu "umění pro národ" razili heslo "umění pro umění". Chtěli prosazovat světové umění, které nebude svázáno žádným omezením, a posune tak národní umění dál, než kdyby se svazovalo pouze vlasteneckým bojem. Umění tak nemělo sloužit žádné politické ani společenské myšlence.