Vesnický román

Májovci, mladí autoři seskupení kolem Jana Nerudy a Vítězslava Hálka, kteří vstoupili do literatury vydáním almanachu Máj v roce 1858 (Adolf Hejduk, Rudolf Mayer, Václav Šolc, Karolína Světlá a Jakub Arbes), se manifestačně přihlásili k tvorbě Karla Hynka Máchy. Tito literáti navázali na máchovský pocit osamělosti a na vztah člověka k přírodě, ale rozpor mezi lidskou smrtelností a věčností převedli do roviny společenské jako konflikt lidské svobody se společenskými předsudky a přežitky. Hlaví smysl své tvorby viděli v otevřenosti současným problémům, chtěli působit na morálku společnosti a kritikou jejich nedostatků. Národní problematiku odsunuli stranou ve prospěch otázek všelidských, požadovali větší souznění s evropskou literaturou. Spisovatelé této generace se aktivně věnovali veřejnému životu, práci v různých spolcích a žurnalistice.

V 70. a 80. letech 19. století existovaly vedle sebe dvě literární skupiny, které však nebyli úzce vymezené: ruchovci a lumírovci. Ti se ve svých názorech a diskuzích o národním či kosmopolitním zaměření české literatury střetávali, doplňovali a vzájemně obohacovali. Ruchovci, tzv. škola národní, začínali tvořit v roce 1868 v almanachu Ruch, který byl vydán na počest položení základního kamene Národního divadla. Zdůrazňovali své odhodlání pomáhat a sloužit národní věci a podporovat ji. Obnovili v literatuře historickou tematiku, zájem o slovanský svět a slovanskou kulturu, o venkov a selství. Kladli důraz na formování stránku svého projevu. Generace ruchovců nevytvořila tak vyhraněnou skupinu jako májovci. Významnými osobnostmi byly Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská a Josef Sládek, který se významně podílel na vzniku almanachu, ale později se mu staly bližší názory příslušníků skupiny lumírovců.

Lumírovci, tzv. škola kosmopolitní, navazovali na májovce svým úsilím o světovost české literatury. Vytčeného cíle dosahovali hojnou překladatelskou činností i vlastní tvorbou, v níž využívali podněty ze světové literatury. Požadovali uměleckou svobodu a čisté umění. Do literatury vnášeli smyslovost, bohatou obraznost, usilovali o dokonalost literární tvorby. Generaci lumírovců, sdruženou kolem časopisu Lumír, který vycházel od roku 1873, reprezentovali především Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Sládek a Julius Zeyer.

Májovci
- Generace let 60. Let
– Májovci byla výrazná literární skupina českých básníků a prozaiků druhé poloviny 19. století, která navazovala na odkaz Karla Hynka Máchy, Karla Havlíčka Borovského a Karla Jaromíra Erbena
– V roce 1858 vydali spisovatelé almanach Máj
– Do tohoto almanachu přispěli jednak začínající spisovatelé: Jan Neruda, V. Hálek, K. Světlá, Adolf Heyduk
– A také spisovatelé starší generace: K. J. Erben, Božena Němcová
– Název almanachu vznikl na základě obdivu k dílu K.H. Máchy. Mladí spisovatelé v něm spatřovali to, po čem volali a co sami prožívali: 1)Touhu po svobodě
2) rozpor mezi velkými ideály a nemožností je uskutečnit. Doba končícího bachovského absolutismu byla tísnivá a proti její nesvobodě protestovali.
Program májovců: 1) Zaváděli do literatury nové realistické postupy.
2) Náměty jsou sociální a národnostní.
3) Snažili se vyrovnat tehdejší evropské literatuře.
Almanach: Sborník obsahující příspěvky různých autorů, často poprvé publikujících. Většinou sloužili nastupující literární generaci nebo skupině k reprezentaci svých názorů nebo nového literárního směru. U nás měl tradici od obrození.

b) autoři, kteří v té době psali?
Jan Neruda – Hřbitovní kvítí, Balady a romance, Povídky malostranské
Vítězslav Hálek – Večerní písně
Adolf Heyduk – Dědův odkaz
Rudolf Mayer - V poledne
Václav Šolc – básnická sbírka Prvosenky
Jakub Arbes – Svatý Xaverius, Ukřižovaná