Višňový sad_V001_o

A jak z daného režijního konceptu vycházejí Čechovovi hrdinové? Majitelka upadajícího panství Raněvská je v podání Hany Seidlové povýšená, tvrdá velitelka, promlouvající k ostatním drsným hlasem, lítost nevzbuzuje ani když hovoří o svém zpackaném životě. Podnikavý Lopachin hostujícího Radka Holuba má neustálý náběh k hysterii, často mu přeskakuje hlas.

Lopachin hysterický

V dramatické scéně návratu z dražby vpadne do salónu se zkrvavenou hlavou, a předvádí neurvalou tirádu − kleká zhroucené Raněvské mezi rozevřené nohy, vybíhá pod višeň, aby se na ní oběsil, a nakonec se zmůže pouze na to, aby se pod stromem vymočil.

Další role, jako je rozdurděná Varja Miroslavy Pleštilové, Duňaša Terezy Kostkové nebo Simeonov-Piščik Ivo Kubečky, jsou hnané ke vtipným, leč neadekvátním karikaturám gogolovské ražby. Výjimkou je opěvovatel zlatých nevolnických časů, sluha Firs ztělesněný Janem Skopečkem, který dokáže umně snoubit směšnost s nostalgií, stařeckou senilitu se zbytky důstojnosti. Režisérovo pojetí Višňového sadu jako místa zhrublých vztahů a vyhřezlého egoismu je sice legitimním pokusem o aktualizovaný výklad, leč mnohovrstevnatý dramatikův text se tomuto zjednodušujícímu pojetí brání.

Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad. Překlad: Leoš Suchařípa. Divadlo pod Palmovkou 8. 4. 2005

(http://ihned.cz, 18. 4. 2006)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.