Vladislav Vančura - Rozmarné léto

”Tento způsob léta,” děl vposled odvraceje se od přístroje Celsiova ”zdá se mi poněkud nešťastným“ .

Prostředí: 3 chladné dny měsíce června, v malém lázeňském městečku Krokovy Vary, ležícím na řece Orši.

Ústředním motivem díla je vyjádření filozofie životní pohody a optimismu, zároveň se ale jedná o kritiku maloměšťáckého způsobu života. Vančura ironizuje každodenní omezenou rutinu obyvatel Krokových Varů, jejich pokrytectví, přetvářku a prázdnotu žití. S koncem knihy ale také dochází k závěru, že každý najde své životní štěstí

v něčem jiném, a tak nezáleží na tom, jestli alfou omegou našeho života je touha po dobrodružství, vzdělanost nebo jen prostá radost z jednoduchých věcí.

Důležitým stavebním prvkem této humoresky je jazyk. Jeho čeština je krajně spisovná, zároveň ale také archaická a pro dnešního čtenáře možná tím pádem nepřístupná. Objevuje se zde velké množství přechodníků, někdy i básnických výrazů (nebeská báň, luna atd.), pro nás nepřirozený slovosled atd.

O autorovi

Vladislav Vančura (23. června 1891, Háj ve Slezsku – 1. června 1942, popraven za heydrichiády v Praze[1]) byl český spisovatel, dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař.

Narodil se v Háji ve Slezsku. Jeho otec se dlouhou dobu nemohl uplatnit, a tak se často stěhovali. Dětství prožil na venkově, kde získal lásku k přírodě a koním. Byl velmi hrdý a nepoddajný, takže jeho studijní výsledky nebyly příliš dobré. Na vysoké škole studoval nejdříve práva, ale po těžké nemoci matky přestoupil na medicínu. Pracoval jako lékař ve Zbraslavi.

Byl členem a prvním předsedou Devětsilu (1920), přívrženec poetismu, ve třicátých letech byl členem Levé fronty. Od roku 1919 publikoval v mnoha časopisech – Červen, Kmen, Host a Panorama. Od roku 1921 byl členem KSČ, ale jeho dílo nelze označit, na rozdíl od tvorby jeho mnohých současníků, za komunistickou agitku. Z KSČ vystoupil v roce 1929.

V roce 1924 působil v období března až května jako divadelní kritik v deníku "Československá samostatnost", později přejmenovaného na "Národní osvobození", kde převzal místo po Jindřichu Vodákovi, který odešel do divadelní rubriky "Českého slova". Kritiky podepisoval šifrou -jv.- nebo -W-. Celkově zde připravil 21 divadelních kritik.

Byl rovněž členem redakční rady Družstevní práce, kde mimo jiné vyšly i jeho Obrazy z dějin národa českého.Byl předsedou české filmové společnosti.

Za okupace vedl spisovatelskou sekci Výboru inteligence – ilegální odbojové organizace při Národním revolučním výboru. V květnu roku 1942 byl zatčen a 1. června na Kobyliské střelnici popraven.V roce 1946 byl in memoriam jmenován národním umělcem.

Zařazení

imaginativní próza

• založená na imaginaci (obraznosti) a to ve dvojím smyslu: 1/příběhy jsou vymyšlené; 2/prózy jsou lyrické, fantazijní, obrazné, vynikají metaforičností, často jsou ovlivněné surrealismem

• projevuje se tu vliv avantgardy, zvláště moderní poezie, využívá asociace (sdružování představ vyvolané na základě určité podobnosti), lyričnosti, obraznostidojem, obrazotvornost, poetika, kouzlo, = básnická próza

• důraz na jazyk. stránku + na zpracování, metafory, hraní se slovy, experimenty, humanistická perioda (dlouhá a složitá souvětí), archaismy postavy renesanční lidé (užívají si života), velcí dobráci