Starověk - umění velkých říší

Světské budovy byly stavěny z cihel či hlíny a proto se nám nezachovaly.

Egyptské sochařství

Sochařství sloužilo egyptskému náboženství s bylo s ním úzce spojeno. Při zobrazování lidské postavy se užívalo několika postupů:

Koncepční realismus: umělec nevychází z optického vjemu modelu, ale z představy, jakou si o něm vytvořil.

Formální zobrazení: realistické zachycení ve zkratce. Hlava, ruce a nohy jsou zachyceny z profilu, trup, ramena a oko zepředu.

Hieratická perspektiva: velikost postav na reliéfu či obrazu je dána jejich postavením ve společnosti ( největší je vždy panovník, nejmenší otrok).

Pásová perspektiva: nedokonalá znalost perspektivy - vše co je normálně za sebou, je na malbě či reliéfu řazeno nad sebe.

Monumentální sochařství: přímo souvisí s architekturou. Volné velké trojrozměrné kamenné sochy vládců a bohů, drobné interiérové sochařství. Reliéf zapuštěný i basreliéf. Použití techniky skulptury a plastiky dalo podklad sochařství pro antické Řecko a později pro celou Evropu.

Kult mrtvých (dvojník mrtvého - Ka) podnítil portrétní realismus a věrné zachycení postavy. Podoby panovníků byly tesány z nejtvrdšího kamene pro uchování jejich podoby v posmrtném životě.

Památky: Narmerova paleta - líčí v reliéfu královi válečné činy; Džozerova socha ze Staré říše; dřevěné a kamenné sochy hodnostářů ze Staré říše; Sedící písař v Louvru; Starosta v Káhirském muzeu; bronzová socha Pjopeje I. (kovolitectví, kovotepectví). Po Achnatonově revoluci - podobizna královny Nefertiti od sochaře Thutmóse.

Egyptské malířství

Malba úzce souvisela s reliéfem a byla stavěna na stejných principech. Stala se předpokladem pro hieroglyfické písmo. V chrámech zachycovala výjevy ze života bohů a faraónů, v hrobkách zachycovala pozemský život panovníka. Malby zachycovaly téměř celou sféru tehdejšího života a odhalují i to, co se v archeologických nálezech nedochovalo. Obrazy měly též symbolickou a magickou funkci.

Hlavním principem malířství byla obrysová kresba, kde barva pouze kolorovala tvar. Jen za Střední říše a po Achnatonově revoluci dochází ke koloristickému pojetí obrazů. Figurální scény byly komponovány do horizontálních pásů, přičemž spodní linie tvořila postavám základnu.

Malba se nanášela temperovou technikou (barvy pojené bílkem či arabskou gumou) na omítku z nilského bahna. V období Nové říše došlo i k použití enkaustiky ( barva + vosk). Používalo se jasných, málo lomených barev z nichž každá měla svůj symbolický význam.

Užité umění Egypta

Řemeslná výroba byla úzce spjata s náboženstvím a díky despotickému řádu dosáhla vzácné preciznosti. Egyptští truhláři vynalezli všechny základní druhy nábytku zhotovené z obyčejného i vzácného dřeva. Užívali intarzii a email. Hrnčíři pracovali na hrnčířských kruzích, své výrobky nejrozmanitějších tvarů zdobily a barvili. Skláři stáčeli z úzkých tyčinek taveného skla nejrůznější vázy zdobené pak rytím nebo malováním. Egyptští zlatníci vytvářely takové šperky jako řetízky a korálky, rozvinula se též technika zlacení kovů, dřeva či kamene, technika inkrustace, intarzie, tauzie, emailu a filigránu. Vynalezli tkalcovský stav.