William Shakespeare - Hamlet, kralevic dansky

Francie:

• Francois Villon (1429-1463): Odkaz (Malý testament), Závěť (Velký testament) {villonská balada=básnický útvar o třech slokách po 7-12 verších, poslední sloka je čtyřveršová a tvoří poslání, závěrečné verše slok i poslání jsou refrénem}

• Francois Rabelais (1494-1553): humanista; Gargantua a Pantagruel (pětidílná satirická epopej o rodině obrů)

Španělsko:

• Lope de Vega (1562-1635): Ovčí pramen (Fuente Ovejuna, kolektivní drama, v níž zpracovává téma národních dějin, boj za svobodu a proti tyranii)

• Miguel de Cervantes y Saavedra (1547-1616): považován za zakladatele novodobého románu; Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha (dvoudílný román o zchudlém zemanovi, vášnivém čtenáři dobrodružných a rytířských románů a jeho zbrojnoši Sanchu Panzovi, parodie rytířských románů)

Anglie:

• Geoffrey Chaucer (1344-1400): Canterburské povídky (vliv Boccacciova Dekameronu, původní záměr byl vytvořit 120 veršovaných povídek, do rámcového vyprávění jich bylo zakomponováno jen 24, příběhy si vyprávějí lidé putující do Canterbury k hrobu světce Thomase Becketa, každý vypráví 4 příběhy, složení společnosti je různorodé – stav rytířský, duchovní, měšťanský, intelektuálové i poddaní, poukázáno je na lidské slabosti, konflikty a morálku)

• Christopher Marlowe (1564-1593): bohémský život, údajně tajný agent vlády; ve svých hrách poprvé užil blankvers; Doktor Faust (hra o učenci, který v touze po poznání přináší největší možnou oběť – vlastní duši; inspiroval J.W. Goetha)

• Thomas More (1478-1535): humanista; Utopie (fiktivní země, v níž jsou si lidé rovni, neexistují mezi nimi majetkové rozdíly, kritika doby) {utopie=ideální stav ve vztahu k budoucnosti či představa o tom, jak by měl tento ideální stav vypadat}