Atmosfera

3.tlak vzduchu(atmosférický) - měří se tlakoměry a vyjadřuje se v hektopascalech. Na synoptických mapách (povětrnostních), se místa se stejným atmos. tlakem spojují křivkami zvanými izobary. Čím jsou jsou izobary hustější, tím je rychlejší proudění (vítr).

Vymezují oblasti vysokého tlaku vzduchu - tlakové výše – anticyklony a oblasti nízkého tlaku vzduchu-tlakové níže - cyklony.

Průměrný tlak přepočtený na hladinu moře při 15°C je 1013 hPa.

4.proudění - podmíněno rozdíly tlaku vzduchu na zemském povrch.Vítr – směr-větrná růžice, měří se podle světových stran nebo ve stupních odkud vane. Rychlost větru se měří různými druhy anemometrů.

5.atmosférické srážky - jsou produkty kondenzace vodních par v ovzduší. Mohou být tekuté (mrholení, déšť) nebo pevné (kroupy, sníh). Měří se pomocí srážkoměrů a intenzita srážek pomocí ombrografu. Místa se stejnými úhrny srážek se na mapě spojují čarami, které nazýváme izohyety.

Studiem podnebí se zabývá klimatologie.

Klimatologie studuje zákonitosti podnebí, jeho formování, prostorovou diferenciaci, změny v čase a geografickou klasifikaci.

Podnebí (klima) ovlivňují klimatografičtí činitelé:

1.zeměpismá šířka

2.všeobecná cirkulace atmosféry

3.vzdálenost od oceánů a moří

4.oceánské proudy

5.vlastnosti zemského povrchu

6.činnost člověka

Tlaková výše – anticyklona - V anticyklóně vzduch klesá, stlačuje se a spirálovitě se roztéká od středu k okrajům, kde je nižší tlak vzduchu, na S polokouli ve směru hodinových ručiček Uvnitř anticyklony je nejvyšší tlak = tlaková výše V (na mezinárod. mapách H).

Tlaková níže – cyklona – Zahříváním zemského povrchu teplý (lehký) vzduch stoupá nahoru a nasává chladnější vzduch z okrajů vznikající tlakové níže, kde je vyšší tlak. Na severní polokouli získá vzduch v cykloně rotaci proti směru hodinových ručiček

Vzduchové hmoty a atmosférické proudy.

Vzduchové hmoty jsou spousty vzduchu, které podle místa svého původu získaly stykem se zemským povrchem určité fyzikální vlastnosti, hlavně teplotu a vlhkost

Rozlišujeme tyto typy:

arktická hmota- nízká teplota, vysoký tlak, malá vlhkost vzduchu, průzračnost

polární hmota (mírných šířek) - oceánská a pevniská

a) oceánská – nízký tlak, velká oblačnost, vlhký vzduch, převažující západní vítr

b) pevninská – vyšší tlak, malá oblačnost, suchý vzduch

pozn.: v této hmotě se nachází střední Evropa

tropická hmota - oceánská a pevninská

a) oceánská – velmi vlhká a teplá (vznik hurikánů)

b) pevninská – extrémně suchá a horká (pouště)

rovníková (ekvatoriální) – v úzkém pásu kolem rovníku, nízký tlak, extrémně vlhká

(deštné lesy)

Vzduchové hmoty jsou od sebe odděleny úzkou přechodnou vrstvou zvanou atmosférická fronta.

Základní typy vzduchových hmot jsou oddělené arktickou, polární a tropickou frontou.