Atmosfera

Arktická fronta - od sebe odděluje arktickou a polární hmotu.

Polární fronta - od sebe odděluje polární a tropickou vzduchovou hmotu.Na ní dochází k nejčastějším poruchám

Tropická fronta - od sebe odděluje tropickou a rovníkovou vzduchovou hmotu. Zde dochází k tropickým cyklonům (hurikán, tajfun, orkán…)

Pokud je aktivnější studená vzduchová hmota (přináší ochlazení) a postupuje směrem do teplejší vzduchové hmoty nazýváme jejich styčnou plochu studenou frontou, v opačném případě mluvíme o frontě teplé. Proces splývání obou front se nazývá okluze. Oblast styku dřívější teplé a studené fronty se nazývá okluzní fronta. Tlakové níže-cyklóny mají teplejší a proto lehčí vzduch a tlakové výše-anticyklóny mají chladnější a proto těžší vzduch.

Coriolisova síla – úhlová rychlost rotace naší Země je 15° za hodinu. Země se otáčí od západu na východ. Nejsilněji působí v rovníkových oblastech, protože je zde největší obvodová rychlost. Díky této síle se uchyluje proudění naseverní polokouli doprava od původního směru, na jížní polokouli doleva. (viz pasáty)

Vzdušné proudy zvané antipasáty vanou ve výškách kolem 8000-12000 m nad zem. povrchem směrem od rovníkových tišin k oběma obratníkům.

Stálé vzduchové proudy směřující k rovníku se nazývají pasáty. Pasáty vanoucí z pevniny jsou suché, pasáty vanoucí na vých. pobřeží světadílů (z oceánů) jsou vlhké-přináší vydatné pasátové deště.

Tryskové proudění (jet stream) – jsou silné větrné proudy vanoucí ze západu na východ, ve výšce 6000 – 15000 m. Rozlišujeme na polární (kolem 60°) větve a subtropické větve (kolem obratníků). Rychlost větrů v pomyslné, zploštělé trubici široké několik set kilometrů

je od 150 – 400 km/h. Tyto tryskové proudy jsou využívány v letecké dopravě, šetří palivo.

Pozn.: cesta ze Sevrní Ameriky do Evropy je rychlejší.

Oblaky

Oblaky (mraky) vznikají kondenzací vodních par v atmosfeře nebo ve vyšších výškách desublimací – z vodní páry se vytvoří led. Jednotlivé druhy oblaků se přitom navzájem liší výškou, složením, tvarem a způsobem vzniku. Jsou složeny bud' z vodních kapek, ledových krystalků nebo z jejich směsí. Srážky přitom zpravidla vypadávají jen z oblaků smíšených. Podle výšky základny rozdělujeme oblaky do tří hlavních skupin:

Vysoké oblaky (Ci, Cc, Cs) tvoří ledové krystaly, srážky z nich nevypadávají.

Střední oblaky (As, Ac) na nebi vytvářejí světlé šedé až namodralé shluky. Srážky vypadávají pouze z oblaků typu Altostratus.

Nízké oblaky (Ns, Sc, St) jsou šedé barvy a většinou z nich vypadávají vytrvalé

srážky (hlavně z Ns).

Oblaky s vertikálním vývojem (Cu, Cb) přinášejí intenzivní srážky, procházejí často přes všechny vrstvy a většinou jsou doprovázené bouřkou. Mohou zasahovat až k hranici troposféry.