Diferenciace litosféry

5. DIFERENCIACE LITOSFÉRY

Litosféra = pevný obal Země

- je tvořena zemskou kůrou a svrchní částí zemského pláště (=astenosféra) (300-600 km)

- je rozlámaná na litosférické desky (= není celistvá):

a) pevninské - S americká, J americká, Euroasijská, Africká, Antarktická, Pacifická, Indoaustralská, Tichooceánská, Filipínská

b) oceánské – Karibská, Kokosová, Pacifická, Antarktická

- hranice mezi nimi jsou oblasti sopečné a zemětřesné aktivity: riftové - odsouvání, subdukční – podsouvání

- litosférické desky se pohybují po astenosféře (=plastická vrstva hornin; spodní hranice litosféry) na základě konvekčních proudů (cca 1-5 cm/rok) > vzdaluje se/přibližuje se

Teorie kontinentálního driftu (Wegerova)

- prvohory – před 250 mil. lety; prakontinent Pangea, oceán Panthalassa, moře Tethys

- druhohory – rozpadem Pangey vznik Laurasie, Gondwany (před 150 mil. lety), přiražením přední Indie > vznik Himalájí; přiražením Arabského poloostrovu > vznik Kavkazu

- konec druhohor – před 65 mil. lety, formují se dnešní kontinenty: JA, Afrika, Antarktida, Austrálie – z Gonwany, Laurasie – Indie, Arabský poloostrov

- třetihory – světadíly dnešní podoba

- důsledky Wegerovy teorie > horotvorná činnost – vrásová pohoří, příkrovová pohoří, kerná pohoří – desky se přibližují k sobě, sopečná činnost – viz dole, vznik sníženin – oddalování litosférických desek

Prahorní štíty

= tzv. jádra pevnin

- nejstarší části zemské kůry

- zbytky zaniklých prakontinentů (grónský, kanadský, guyanský, brazilský, baltský, africký, indický, sibiřský, australský, antarktický)

Platformy (tabule)

- mladší části, které se přimykají ke štítům

- tvořeny usazenými horninami

- byly zality mořem

1) SLOŽENÍ ZEMĚ

- poloměr Země je 6 378 km

- Australský geofyzik K. E. Bullen rozdělil zemské těleso do 7 částí lišící se teplotou, složením, hustotou, skupenstvím, tlakem – Bullenovy zóny > ty tvoří tři základní jednotky:

1) Zemská kůra

- zemská kůra je objektem geografie, svrchní část Země

- vznik v riftových údolích (středooceánské hřbety), zánik v podmořských příkopech

- oddělena od pláště Mohorovičičovou plochou diskontinuity (nespojitosti)!! = v 35 km, dochází k výrazné změně rychlosti šíření zemětřesných vln, což je způsobeno odlišnou hustotou zemské kůry a zemského pláště

- nejhlouběji se člověk dostal asi 12 000 m – poloostrov Kola v Rusku

- tvořena 1 Bullenovou zónou

- proměnlivá mocnost (hlubiny oceánu 6-15 km, kontinenty 30-40 km, hory (Himaláje) až 80 km)

- hustota zemské kůry je 3 kg/m

- jádra pevnin se nazývají štíty (zbytky prakontinentu)

- složení zemské kůry:

- kyslík, křemík, hliník, nerosty (oxidy a křemičitany)

- minerály (nerosty), křemen, slída

- minerály se spojují a vytvářejí horniny (hornin je v zemské kůře nejvíce)