Hydrosféra

Vodstvo pevnin

• patří sem povrchové vody, voda ve sněhu a ledu a vody podpovrchové

• povrchové vody: pochází z atmosférických srážek, z tajícího sněhu a ledu a z podzemních vod vytékajících na povrch. Kromě vodních toků (řek a potoků) sem patří také přirozené nádrže (jezera), umělé nádrže (rybníky a přehrady), močály a mokřady.

• odtok vody na povrchu terénu může být nesoustředěný (tzv. ron), nebo soustředěný do stružek a koryt vodních toků

• počátkem každého vodního toku je pramen: místo, kde podzemní voda vyvěrá na povrch. Pramenem může být i výtok vody z jezera nebo odtok vody z tajícího ledovce. Koncem vodního toku je ústí: místo, kde řeka vtéká do jiné řeky, jezera či do moře.

• vodní toky začínají jako potoky nebo bystřiny (menší vodní toky). Spojením několika menších toků vznikají řeky (větší vodní toky). Soustava vodních toků na určitém území tvoří hydrografickou (říční) síť (hlavní tok a jeho přítoky). Rozlišuje se řádovost toků (tok nejvyššího řádu vždy ústí do moře či oceánu, jeho přítoky jsou toky nižšího řádu).

• základní hydrologickou územní jednotkou je povodí: území, ze kterého vodní tok odvádí povrchovou i podpovrchovou vodu. Rozvodí je hranice mezi jednotlivými povodími. Území tvořené povodími vodních toků, které odvádí vodu do téhož moře, se nazývá úmoří.

• mezi základní charakteristiky vodního toku patří: délka vodního toku (tj. vzdálenost od pramene k ústí), průtok vodního toku (množství vody, které proteče určitým místem v korytě řeky za daný čas), vodní stav (výška vodní hladiny ve vodním toku vzhledem ke zvolenému bodu), spád vodního toku (výškový rozdíl mezi dvěma libovolně zvolenými body na vodním toku)

• průtok ve vodním toku během roku kolísá. Změny průtoku během roku tvoří režim odtoku. Ten závisí hlavně na podnebí dané oblasti, geologickém podloží, tvaru reliéfu, na charakteru půdy a vegetace i na zdrojích, ze kterých je vodní tok zásobován vodou (déšť, sníh, ledovec). Podle režimu odtoku lze řeky zařadit do určitého typu (např. řeky s rovníkovým režimem odtoku – díky každodenním dešťovým srážkám mají vyrovnaný režim odtoku po celý rok, řeky s vysokohorským režimem odtoku – mají maximum odtoku v letních měsících, tj. v době největšího tání sněhu a ledu).

• v rámci povodí se rozlišuje hustota říční sítě (poměr délky všech toků k ploše povodí) a specifický odtok (množství vody, které odteče průměrně z povodí za určitý čas). Na základě půdorysů vodních toků existují různotvaré říční sítě (např. stromovitá, asymetrická, vějířovitá, pravoúhlá apod.).

• využití vodních toků: v průmyslu, zemědělství, dopravě, energetice apod.

• jezera: přírodně vytvořené sníženiny zemského povrchu zaplněné vodou. Představují 0,5 % zásob sladké vody na Zemi. Využití: zdroj pitné a užitkové vody, rybolov, rekreace, lodní doprava apod.

• podle vzniku se jezera dělí na: vulkanická (vodou zaplněné krátery vyhaslých sopek nebo vodní plochy vzniklé zahrazením lávovým proudem), tektonická (vznikla při tektonických pohybech: 1. vyzvednutím pruhu pevniny s částí moře – např. Kaspické moře, 2. v důsledku poklesu zemské kůry podél zlomů, čímž vznikly zlomové a příkopové propadliny, které se zaplnily vodou; takto vzniklá jezera jsou většinou velmi hluboká a mívají protáhlý tvar: např. Bajkal, Tanganika), ledovcová (vznikla modelačním působením ledovců; dělí se na karová a hrazená – např. jezera v Alpách, plesa na Slovensku, jezera na Šumavě; po přemodelování území pevninským ledovcem mohou být vzniklé deprese zaplaveny tající vodou, vznikají tak rozsáhlé jezerní plošiny: např. Finská jezerní plošina, Mazurská jezerní plošina na SV Polska), krasová (vznikla zaplavením krasových depresí), pobřežní (vznikla z částí mořských zálivů, které byly odděleny od moře písečnými náplavami), jezera smíšeného původu (např. jezera vzniklá tektonicky a později modelovaná ledovcem: např. Ladožské a Oněžské jezero v Rusku)

• poznámka: jako pleso se označuje ledovcové jezero v Tatrách na Slovensku; karové jezero: vodou vyplněný skalní kotel ve vyživovací oblasti ledovce; hrazené ledovcové jezero: vodou vyplněné ledovcové údolí zahrazené čelní morénou

• bažiny: vznikají v místech, kde množství srážek převažuje nad výparem; jejich půda je prosycena vodou; bývají trvale nebo po větší část roku zaplaveny vodou

• rašeliniště: vznikají v jezerních pánvích a na rozvodích řek; zarůstají rašeliníkem (zadržuje v sobě velké množství vody, vytváří až několik metrů mocné vrstvy rašeliny) a mechy

• slatiniště: vznikají v okolí vývěrů podzemních vod nebo v oblasti slepých říčních ramen zarůstáním vlhkomilným rostlinstvem (ostřice, rákos aj.)

• bažiny, rašeliniště a slatiniště zadržují vodu v době jejího nadbytku a zlepšují odtok v době nedostatku srážek; rašelina má význam v zemědělství a lázeňství, využívá se i jako palivo a chemická surovina

• umělé vodní nádrže (rybníky a přehrady) jsou výsledkem antropogenní činnosti

• rybník: mělká vodní nádrž vybudovaná nasypáním nízké zemní hráze. Druhy rybníků: průtočné (budovány na vodních tocích, jsou nejčastější a vhodné pro chov ryb), pramenité (budovány v místě vyvěrajících pramenů) a nebeské (zásobovány vodou z atmosférických srážek). Využití: chov ryb, rekreace, zdroj pitné a užitkové vody.

• přehradní nádrž: uměle vytvořený prostor k zadržení vody pro hospodářské účely. Rozlohou i výškou hráze je větší než rybník. Využití: zdroj pitné nebo užitkové vody, funkce protipovodňová, zavlažovací, hydroenergetická, rekreační, dopravní atd.

• voda ve sněhu a ledu zahrnuje převážnou část sladké vody na pevnině

• sníh: druh atmosférických srážek, který vzniká kondenzací vodních par v ovzduší při teplotách 0 °C a nižších. Vznikají ledové krystaly, které se spojují ve sněhové vločky. Po dopadu na zmrzlý zemský povrch vytváří souvislou vrstvu – sněhovou pokrývku. Jestliže teplota vystoupí nad 0 °C, nastává tání sněhu. Po opětném poklesu teploty dojde k zmrznutí rozbředlého sněhu, což má za následek zvýšení hustoty sněhu a přeměnu sněhu v tzv. firn. Čára ohraničující plochu zemského povrchu se souvislou sněhovou pokrývkou se nazývá sněhová čára.

• led: vzniká zamrzáním vody, kondenzací vodních par v ledové krystaly a postupnou přeměnou sněhu

• ledovce tvoří celkem 68,4 % celkových zásob sladké vody na Zemi a pokrývají asi 11 % z celkové rozlohy pevnin. Plošně rozsáhlejší jsou ledovce pevninské (např. grónský či antarktický – ten tvoří asi 86 % plochy všech ledovců). Horské ledovce jsou menších rozměrů. V důsledku globálního oteplování se plocha ledovců na Zemi postupně zmenšuje, což způsobuje zvyšování hladiny světového oceánu.

• podpovrchová voda: nachází se pod zemským povrchem, kam se dostává vsakováním atmosférických srážek. Dělí se na vodu půdní a podzemní.

• půdní voda: je obsažena v půdních pórech a nevytváří souvislou vodní hladinu

• podzemní (spodní) voda: vyplňuje průliny nezpevněných hornin (štěrky, písky) a pukliny hornin pevných (žula, vápenec, břidlice). Vytváří hladinu podzemní vody. Zvláštním typem je krasová podzemní voda hromadící se ve velkých vápencových a dolomitových puklinách. V oblastech, kde je geologické podloží tvořeno střídavě propustnými a nepropustnými horninami, je hladina podzemní vody pod hydrostatickým tlakem – jde o tzv. vodu napjatou či artéskou. Po navrtání takto uložené vrstvy (tj. zvodněné propustné) začne artéská voda tryskat na povrch.

• pramen: místo vývěru podzemní vody na povrch. Vydatnost pramene určuje množství vyvěrající vody za 1 sekundu. Většina podzemních vod obsahuje minerální látky (podzemní voda při prosakování půdní vrstvou rozpouští některé minerální látky, kterými se obohacuje – mineralizuje). Pokud se v 1 l vody nachází více než 1 g minerálních látek (solí nebo plynů – nejčastěji oxidu uhličitého nebo sirovodíku), jde o vodu minerální.

• rozlišují se prameny studené a teplé, u nichž teplota vody převyšuje průměrnou teplotu vzduchu. Prameny termální mají teplotu 37-50 °C, vřídla mají teplotu nad 50 °C

• termální prameny a gejzíry (pravidelné erupce proplyněných vod) se vyskytují v oblastech s vulkanickou činností

• minerální a termální vody se využívají k léčebným účelům, jako stolní vody, jako zdroj surovin a energie

• podzemní vody představují nejvýznamnější zdroj kvalitní pitné vody. Podle odhadů tvoří podzemní vody asi 30 % z celkových zásob sladké vody na Zemi.