Hydrosféra

Vodstvo oceánů

• oceány a moře zaujímají 71 % celkové rozlohy planety Země

• rozdělení oceánů a pevnin na zemském povrchu je nerovnoměrné: proto na severní polokouli tvoří oceány 61 % rozlohy, zatímco na jižní polokouli 81 % z celkové plochy

• světový oceán je hlavním zdrojem sladké vody pro pevninu – odtud pochází většina atmosférických srážek

• světový oceán se podílí prostřednictvím fytoplanktonu na produkci kyslíku v ovzduší Země 30-50 %

• všech pět oceánů (seřazeno od největšího po nejmenší: Tichý = Pacifický, Atlantský, Indický, Jižní a Severní ledový) tvoří souvislou vodní plochu zvanou světový oceán

• Jižní oceán (též Jižní ledový oceán nebo Antarktický oceán) obklopující Antarktidu byl oficiálně definován až v r. 2000

• světový oceán se skládá z jednotlivých oceánů, moří, zálivů a průlivů

• oceán: rozlehlá plocha světového oceánu mezi kontinenty

• moře: menší část oceánu v blízkosti kontinentu

• vnitřní moře: je obklopeno pevninou a s oceánem spojeno průlivem (např. Středozemní moře s Gibraltarským průlivem nebo Černé moře s úžinou Bospor)

• okrajové moře: je odděleno od oceánu poloostrovem nebo ostrovy (např. Severní moře – na severu Orkneje a Shetlandy nebo Beringovo moře – na jihu Aleuty)

• záliv: menší část oceánu nebo moře vnikající do pevniny (v Atlantiku např. Guinejský záliv u Afriky nebo Biskajský záliv v západní Evropě). Některé zálivy mají vlastnosti okrajových moří.

• průliv: zúžená část moře, nebo oceánu mezi pevninou, nebo mezi souší a ostrovy; průlivy mohou být úzké (např. Gibraltarský průliv, Bospor, Dardanely) nebo široké (např. Mosambický průliv)

• mořská voda je roztok, ve kterém jsou rozpuštěny minerální látky, organické látky a plyny

• v mořské vodě neustále probíhají fyzikální, chemické a biologické procesy

• významnou vlastností mořské vody je salinita (slanost)

• salinita je dána celkovým množstvím rozpuštěných minerálních látek v 1 kg mořské vody

• v mořské vodě jsou zastoupeny převážně chloridy (chlorid sodný, chlorid hořečnatý), sírany (síran hořečnatý) a uhličitany

• slanost se vyjadřuje v promile (tj. v g na 1 kg mořské vody)

• průměrná salinita světového oceánu je 35 ‰

• mořská voda má charakteristickou hořkoslanou chuť

• mezi jednotlivými částmi světového oceánu jsou v salinitě značné rozdíly

• slanost vody je ovlivňována atmosférickými srážkami, výparem, přítokem říční vody, změnami teploty vody (zamrzáním, rozmrzáním), pohyby vody (oceánskými proudy) a hloubkou moře nebo oceánu

• v rovníkové oblasti je salinita snižována velkým množstvím srážek

• v obratníkové oblasti se salinita zvyšuje v důsledku velkého výparu a malého množství srážek

• v polárních oblastech snižuje salinitu několik faktorů: přítoky z řek, voda z tajícího sněhu a ledu, snížená teplota vzduchu a malý výpar

• nejslanější jsou subtropická moře (např. Rudé moře)

• při ústí řek se vytváří brakická (smíšená) voda: vrstva lehčí sladké vody spočívá na těžší slané vodě

• k dalším vlastnostem mořské vody patří barva, hustota a teplota

• barva mořské vody: je závislá na obsahu minerálních a organických látek; v mořích s velkým množstvím anorganických látek má voda barvu žlutohnědou (např. Žluté moře – ve vodě je velké množství sprašových částic přinášených řekou Chuang-che); voda s bohatým planktonem (souborem mikroskopických organismů) má barvu zelenou (např. Severní a Baltské moře); v mořích chudých na plankton má voda barvu modrou

• hustota mořské vody: je vyšší než u sladké vody. Závisí na teplotě, salinitě a tlaku. Nejnižší hustota mořské vody je v tropických oblastech, se zeměpisnou šířkou se hustota postupně zvyšuje a maxima dosahuje v polárních mořích.

• teplota mořské vody: hlavním zdrojem tepelné energie oceánů je pohlcování slunečního záření dopadajícího na hladinu. Teplo získávají oceány též ze dna (ze zemské kůry) a z chemických a biologických procesů. Světový oceán pohlcuje až 85 % dopadajícího slunečního záření. Tím se stává obrovským rezervoárem tepla na Zemi a je hlavním regulátorem teploty zemské atmosféry. V mořích i oceánech probíhá neustále transport tepla ve směru horizontálním i vertikálním. Horizontální přenos tepla uskutečňují hlavně mořské proudy. Přenos tepelné energie ve vertikálním směru se děje především konvekčním prouděním (teplejší voda s vyšším obsahem solí klesá do větších hloubek). Průměrná teplota povrchové vrstvy vody světového oceánu je asi 17 °C, v průměru nejteplejším oceánem je Tichý oceán (19 °C).

• obsah solí způsobuje, že mořská voda zamrzá při teplotách nižších než 0 °C

• souvislý ledový pokryv se označuje jako tabulový led

• vlněním a mořským dmutím se led láme v ledové kry, které se kupí na sebe, přimrzají k sobě a tvoří ledové návrše

• ledové kry a ledové návrše jsou mořskými proudy vynášeny z polárních moří: nejmohutnější ledové kry pochází z pevninských ledovců (úlomky antarktického ledovce bývají ploché se svislými stěnami, úlomky grónského ledovce mají tvar špičatých hor – nazývají se ledové hory)

• mořská voda je v neustálém pohybu. Příčinou je gravitační působení Měsíce a Slunce, fyzikálně-chemické vlivy (sluneční záření, oběh vzduchu, srážky a výpary) a pohyby zemské kůry.

• pohyby moří se dělí do tří skupin: mořské dmutí, vlnění a oceánské proudy

• mořské dmutí: příliv a odliv vodních mas, které jsou nejvýraznějším projevem slapových jevů (periodické deformace tvaru zemského tělesa, které vznikají gravitačním působením Měsíce a Slunce na planetu Zemi)

• vlnění: vzniká působením větru na vodní hladinu (vlny eolického původu). Každou vlnu tvoří hřbet a vpadlina (důl). Vlna je charakterizována výškou, délkou a periodou. Výška vlny je závislá na velikosti plochy vodní hladiny, na kterou vítr působí (v zálivech a vnitřních mořích jsou vlny menší, než na otevřených oceánech). Tvar pobřeží je dlouhodobě modelován příbojem. Jde o nárazy mořských vln na pobřeží, které mají velké erozivní účinky. Existují také vlny vyvolané podmořským zemětřesením nebo podmořskou sopečnou činností. Takovým vlnám se říká tsunami. V pobřežních oblastech dosahují výšky desítek metrů a rychlosti až 100 km/h. Způsobují katastrofální škody na majetku i lidských životech.

• oceánské proudy: způsobují přenos obrovských vodních mas na velké vzdálenosti v horizontálním i vertikálním směru. Podílejí se na regulaci teploty vody v oceánech, mají velký vliv na podnebí samotných oceánů a moří, ovlivňují i klima přilehlých pevnin. Hlavní příčinou vzniku proudů je cirkulace atmosféry. Mořské proudy se dělí na teplé (přinášejí teplejší vodu z nižších zeměpisných šířek – od rovníku – do vyšších zeměpisných šířek: např. Golfský, Brazilský, Kurošio) a studené (přinášejí chladnější vodu z vyšších zeměpisných šířek k rovníku: např. Kalifornský, Peruánský = Humboldtův, Labradorský, Kanárský, Ojašio).