Jihomoravský kraj

Jihomoravský kraj

je vymezen okresy Blansko, Brno - město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo. Rozkládá se na území 7 062,25 km2 a rozlohou je čtvrtým největším krajem České republiky. Počtem obyvatel v roce 1998 byl 1 138,2 tis. zaujímá třetí místo v republice. Metropolí kraje je největší moravské a druhé největší město České republiky Brno.

Poloha kraje z hlediska geografického je poměrně výhodná, což je dáno jeho postavením na historickém spojení mezi jihem a severem Evropy. Sousedí s Rakouskem a Slovenskem, v rámci republiky s krajem Budějovickým, Jihlavským, Olomouckým, Pardubickým a Zlínským. Spolu s Jihlavským krajem vytváří jednotku NUTS II. Přírodní podmínky jsou v kraji velmi různorodé a mají vliv na způsob využívání krajiny a způsob života v ní. V rámci Jihomoravského kraje se rozlišují tyto základní typy přírodních krajin: Východní okraj České vysočiny s Českomoravskou vysočinou, Boskovickou brázdou, Brněnským masívem, Moravským krasem a Drahanskou vysočinou, dále moravské úvaly s Dyjsko-svrateckým a Dolnomoravským úvalem a Vyškovskou bránou a karpatské vysočiny zahrnující Jihomoravské Karpaty - Pálavu a Dunajovické kopce, Středomoravské Karpaty -Ždánický les a Litenčické vrchy a Bílé Karpaty s podhůřím. Přírodní vlastnosti jednotlivých částí, ať už z hlediska nerostného bohatství, úrodnosti a využitelnosti půd pro zemědělství a lesnictví, zdrojů pitné vody, dopravní prostupnosti nebo obytnosti krajiny a jejího rázu, mají vliv na lidské aktivity a potenciály jejího využití. Tyto vlastnosti významně charakterizují možnosti rozvoje kraje jako celku, ale i jeho jednotlivých prostorových částí.

Vývoj kraje V historickém vývoji území Brněnského kraje se svými centry představuje hospodářsky významnou oblast. Tento rozvoj vycházel patrně z jihovýchodní části kraje jako součásti Velkomoravské říše ve dvou osách kolem řeky Moravy a od Břeclavi přes Brno k Blansku a Boskovicím. První písemné doklady o existenci dnešních okresních měst se datují již z XI. století, od kdy je možno sledovat růst jejich místního významu. Na konci XI. století jsou nejvýznamnějšími městy kraje Brno a Znojmo, na celé Moravě se svou velikostí mezi ně řadí již jen Olomouc.

Rychlejší růst významu druhé osy souvisí pak s rozvojem dopravy mezi Vídní a Brnem, kdy železniční spojení mezi těmito městy bylo otevřeno již v r. 1839. Hospodářský vývoj na této ose podporuje růst významu Brna před první světovou válkou. Dynamicky se pak rozvíjí hospodářství Moravy mezi dvěma světovými válkami, kdy ani rozpad Rakousko-Uherska vážněji nehrozil čilý hospodářský styk s Rakouskem a jeho hlavním městem Vídní.

"Stažení železné opony,“ které znamenalo přerušení přirozených hospodářských styků na jižní hranici Moravy, zbrzdilo rozvoj průmyslu a obchodu v této příhraniční oblasti, včetně všech dalších neblahých hospodářských důsledků.