Kulturní krajina a životní prostředí%0A

12. Kulturní krajina a životní prostředí

Geografie je kompletní věda o Zemi. Zabývá se vztahy mezi přírodním prostředím a lidskou společností v prostoru a čase. Dělí se na geografii fyzickou (přírodní), socioekonomickou (společenskohospodářskou) a regionální (oblastní). Výsledek krajinné sféry, který obsahuje příslušné části všech geosfér (tj. zemské kůry, pedosféry, kryosféry, troposféry, stratosféry, hydrosféry, biosféry a socioekonomické sféry) nazýváme krajina. Jednoduše lze za krajinu považovat konkrétní část zemského povrchu, která se prostírá kolem nás. Ráz krajiny je dán povrchem, ovzduším, podnebím, vodstvem, půdami, rostlinstvem a živočišstvem, je také stále více ovlivňován činností člověka. Tím vším se liší krajina (různě velké území, od několika málo do několika tisíc čtverečních kilometrů) od okolních krajin.

Přírodní krajina je původní, člověkem neovlivněná a nepozměněná krajina, která vznikla působením přírodních krajinotvorných procesů. V jejím vývoji se uplatnily výhradně přírodní činitelé. Dnes již na Zemi prakticky není krajina, která by nebyla přímo či nepřímo ovlivňována činností člověka. Zbytky přírodní krajiny jsou omezeny na nevelké plochy zemského povrchu v těžko přístupných oblastech světa, vzdálených od lidských sídel ( např. v Antarktidě, velehorských pohořích, tundře, tajze, tropických deštných lesích a pouštích). Neustále se však zmenšují a i do nich již pronikají vlivy lidské činnosti. Škodlivé látky šířené větrem a vodou se dostávají i do míst, ve kterých nikdy nebyly přímo použity.

Kulturní krajina je krajina, na jejímž vývoji se podílí vedle přírodních činitelů také člověk. Tento typ krajiny v současnosti na Zemi naprosto převládá. Podle stupně ovlivnění krajiny hospodářskou činností člověka rozlišujeme tři typy kulturní krajiny:

kultivovaná krajina,

jejíž vzhled činnost člověka sice podstatně změnila, ale ve které je hospodářská činnost ještě v souladu s přírodními podmínkami. Rovnováha a autoregulačí schopnost krajiny zůstaly zachovány. Tato krajina se nachází v řidčeji zalidněných oblastech s nepříliš intenzivním zemědělstvím a s rozsáhlejšími lesními porosty

(např. Českomoravská vrchovina, v podhůří české, rakouské a německé části Šumavy)

degradovaná krajina,

je značně poškozována hospodářskou činností člověka. Jedná se o částečně zprůmyslněné a urbanizované krajiny v širším okolí průmyslových center a velkých měst a o intenzivně zemědělsky využívané krajiny v níže položených oblastech. Existuje ještě naděje na regeneraci takové krajiny

devastovaná krajina,

člověk svou hospodářskou činností poškodil a potlačil její přírodní složky natolik, že již samy nejsou schopny obnovit porušenou strukturu krajiny. V takové krajině nelze trvale žít bez újmy na zdraví. Devastované krajiny bývají v oblastech s dlouholetou intenzivní těžbou nerostných surovin a v oblastech s vysokou koncentrací těžkého a chemického průmyslu