Národní přírodní rezervace Děvín - CHKO Pálava
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Jméno: Jan Prančl Třída: septima
Datum: 27. 11. 2003
Národní přírodní rezervace Děvín
NPR Děvín je největší a nejvýznamnější rezervací CHKO Pálava. Nachází se v okresu Břeclav, asi 6 km severně od Mikulova.Byla vyhlášena r. 1946, dnes má díky spojení bývalých SPR Děvín, Soutěska a Kotelná rozlohu 380,24 ha. Rezervace zabírá masivy Děvína (549 m) a Kotelné (483 m), oddělené hlubokým sedlem Soutěsky.
Severně od rezervace, na břehu vodního díla Nové Mlýny, se nachází Dolní Věstonice, světově proslavené archeologickými nalezišti ze starší doby kamenné. V blízkosti sedla pod Děvičkami je doložena existence opevněného sídliště z mladší doby bronzové, jehož valy jsou dosud zřetelné. Pozdně románský až raně gotický hrad Děvičky je poprvé doložen počátkem 13. století. Ze 14. století pocházejí již málo patrné zbytky hradu Neuhaus na severním vrcholu Kotelné.
Děvín a jeho bílé vápencové bradlo tvoří dominantu Pálavy. Je to nejvyšší vrchol Pavlovských vrchů a ačkoli se zdá, že 549 metrů není příliš, převýšení je zde značné. Nové Mlýny, vzdálené od okraje rezervace ani ne kilometr, mají 166 m. n. m., rezervace dosahuje v nejnižších místech cca 220 m. n. m.
Vrchol Děvína a Kotelné tvoří ernstbrunnské vápence, které vznikly v juře. Tvoří velkou řadu skalních útesů a menších skalek. Část západního úbočí Kotelné tvoří mohutné skály Martinky s velkou rozsedlinou a vklíněným balvanem tvořícím nepravý skalní most – tzv. Velký špunt. Na úpatí velké skalní stěny na úbočí Děvína je zachováno holocénní a pozdně glaciální souvrství s hojnou měkkýší faunou (42 druhů). Soutěska představuje hluboké sedlo mezi vrcholy Kotelné (Pálavy) a Děvína. Samotné údolí je budováno tmavými jílovci, hranu Soutěsky tvoří svislé stěny vápenců s krasovými dutinami. Na jižním svahu Kotle (Kotelné, Obory) je opuštěný vápencový lom.Velká členitost terénu a různá orientace svahů umožňuje zastoupení nejrůznějších vegetačních typů. S tím souvisí ohromná biologická rozmanitost této rezervace.Severozápadní a jihovýchodní úpatí Děvína a Kotelné porůstají teplomilné panonské dubohabřiny, které se vyznačují bohatým výskytem jarní hájové květeny (např. dymnivka nízká, křivatec nejmenší, sněženka předjarní aj.). Na sušších místech s mělčí půdou je nahrazují druhově bohaté dřínové a mahalebkové doubravy. Prudké severozápadní svahy Děvína a Kotelné s chladnějším a vlhčím klimatem kryjí suťové lesy, které jsou v létě nápadné omějem vlčím. Nad nimi se na samém úpatí skal nacházejí malé plošky reliktních pěchavových lipin, jejichž bylinný podrost je velmi bohatý.
Především na jihovýchodním svahu Děvína se vytvořil krajinný typ, který se označuje jako krasová lesostep; střídají se zde nevelké ostrůvky mahalebkových doubrav s křovinatými porosty (převládá dřín obecný) a teplomilnými lesními lemy s plochami skalních a drnových stepí. Severně orientované skály a skalnaté svahy představují bezlesé stanoviště reliktního typu. Flóra je velmi bohatá: v letech 1992–1996 zde bylo nalezeno přes 500 druhů cévnatých rostlin, z toho 48 zvláště chráněných.Ve skalách nad Soutěskou a na severovýchodním svahu Děvína se nachází jediná lokalita písečnice velkokvěté v ČR. Výskyt se označuje jako dealpinní – původně vysokohorský druh sestoupil během doby ledové do níže položených oblastí a na vhodných stanovištích se udržel (glaciální relikt). Nejbližší naleziště této rostliny se nachází v Alpách asi o 180 km jižněji. Na podobném stanovišti existuje populace svízele rakouského, a vyskytují se zde i další reliktní druhy – hvozdík Lumnitzerův pálavský (endemický poddruh) a starček celolistý. Pod zříceninou hradu Děvičky má svou jedinou lokalitu v České republice maceška nejmenší. Skalní stepi na jihovýchodním svahu Děvína hostí nejpočetnější populaci kosatce nízkého v českých zemích. Kosatec skalní písečný má zase nejsilnější populaci na jižním vrcholu Kotelné. Malé skalní terásky hostí rozchodníky, netřesk srstnatý a jarní efemery (rostliny s omezenou vegetační dobou), např. lomikámen trojprstý a rozrazil časný. Místa s hlubší půdou kryjí drnové stepi s kostřavou walliskou a pryskyřníkem ilyrským, v Soutěsce jsou na těžších půdách maloplošně vyvinuty luční stepi se sveřepem vzpřímeným a válečkou prapořitou. V případě skalních a drnových stepí jde zčásti o přirozené bezlesí, převážně ale o náhradní společenstva po teplomilných doubravách. Kromě výše uvedených se na území vyskytuje celá řada dalších ohrožených druhů.