PEDOSFÉRA

Půdní druhy:

• určují se podle zrnitosti půdy

• určuje to drť (skelet) = částice větší než 2mm , částice menší než 2mm = jemnozem

• pevná složka tvoří 90% - 99% půdy

Zrnitost určuje poměr jednotlivých zrnitostních kategorií:

1. písčité půdy - Lehké půdy:

   • obsahují velké množství vody a vzduchu

   • jsou snadno obdělávatelné

   • obsahují částice 0,1 – 2 mm

   • mají dobrou propustnost pro vodu a pro vzduch

   • málo poutají živiny

   • největší výskyt je v oblasti Sahary a kolem řek

2) hlinité - Středně těžké půdy:

• nejúrodnější

• nejvíce zemědělsky využívané

• obsahují částice 0,01 – 0,1 mm

• jsou dobře propustné pro vodu i vzduch

• jsou dobře obdělávatelné

• patří sem jílovitohlinité půdy a písčitohlinité půdy

3) jílovité - Těžké půdy:

• jsou špatně propustné pro vodu a vzduch

• využívají se v keramickém průmyslu

• obsahují částice menší než 0,01 mm

• patří sem hlinitojílovité půdy

4) Kamenité půdy:

• obsahují více než 20% skeletu

• patří sem lesní půdy horských oblastí

• obsah skeletu do hloubky se zvyšuje

Půdní typy:

Typ půd se určují podle půdních horizontů, liší se barvou a půdotvornými procesy

1. Arktické půdy a půdy tunder (arktický podn. pás):

   • jsou to převážně permafrostní půdy (zamrzlé až do 1600m)

   • využití = pastviny pro soby

   • na severu Ameriky a Eurasie tvoří souvislé pásmo

   • v létě rozmrzají do hloubky 1m

2. Podzoly:

   • vznikají ve vlhčím a chladnějším podnebí (Rusko, Kanada, Skandinávie, Alpy, Podkrušnohoří, Podkrkonoší,…..)

   • v Severní Americe jsou rozšířeny pod smrkovými lesy (v tajze)

   • využití: pastviny

   • podzolizace = chemický rozklad nerostů vlivem org. látek ⇒ živiny se přesouvají do horizontu B

3. Hnědé lesní půdy (mírný podn. pás):

   • jsou nejrozšířenější

   • mají malou mocnost

   • bývají spíše kyselé

   • pěstují se tu náročné plodiny: brambory (v příznivých podmínkách víno, ovocné sady)

4. Hnědozemě:

   • nacházejí se v oblastech mírně teplého a mírně vlhkého podnebí

   • vyvinuly se v nížinách a kotlinách, do 450 m. n. m., na spraších a sprašových hlínách, původně pod listnatými (dubovými a dubohabrovými) lesy.

   • bývají asi 1m hluboké

   • probíhá tu ilimerizace = přesun jílovitých částic a železa s prosakující vodou z vrchních spodních vrstev

   • humusový horizont sahá asi do 30 cm

   • pod humusovým horizontem A se nachází horizont B, který je obohacen o jíl a železo

   • jsou to půdy slabě kyselé až neutrální

   • jsou to kvalitní zemědělské půdy

Mohou vznikat odrůdy těchto půd:

1. Gleiové půdy = v oblastech říčního toku, blízko hladiny podzemní vody

2. Nivní půdy = v oblastech blízko říčního toku, bývají písčité, nebo jílovité, mohou být zaplavovány vodou

3. Bažinné půdy = trvale zatopeny vodou (u nás Šumava)

4. Rašelinové půdy = v současné době vysychají (v oblasti Šumavy)

5. Lužní půdy = černice = nejúrodnější středoevropské půdy, rychle degradují (př. Dyjskosvratecký úval)

6. Rendziny = půdy, které se nacházejí na vápencích, mají horší kvalitu, nízký humusový horizont, jsou vhodné pro rostliny (Karpaty, Alpy)