Politická_geografie

Administrativní uspořádání států

• podle územní organizace či státoprávního uspořádání (tj. na základě vztahů mezi centrální vládou a rozsahem regionálních pravomocí) se rozlišují státy unitární (jednotné) a federativní (složené)

• unitární stát se sice člení na územně správní jednotky (např. kraje, příp. okresy), ty jsou ale podřízeny jednomu vládnímu centru (např. Česko, Polsko, Finsko)

• federativní stát tvoří menší geografické útvary (státy – např. USA, Brazílie; spolkové země – např. Německo, Rakousko; republiky – např. Rusko; kantony – např. Švýcarsko; provincie nebo teritoria – např. Kanada), které mají vlastní mocenské orgány (samy si spravují např. kulturu nebo školství), ale společnou ústavu, státní občanství a nejvyšší státní orgány (např. obranu – armádu a policii, zahraniční politiku nebo finance/měnu)

• federativní princip se uplatňuje hlavně u rozlehlých států (např. USA, Kanada, Austrálie, Německo, Rusko, Indie nebo Brazílie)

• mezi federativní země patří i státy menší rozlohy, ale národnostně rozrůzněné (např. Belgie, kde žijí Valoni a Vlámové; nebo Švýcarsko, kde se hovoří čtyřmi úředními jazyky)

• zvláštní situací je poskytování autonomie určitým specifickým částem unitárních států (např. Baskicku a Katalánsku ve Španělsku nebo Grónsku, které patří Dánsku)

Způsoby vlády

• podle způsobu uplatňování politické moci se státy dělí na demokratické a autokratické

• v současnosti převládá ve většině zemí demokratický způsob vlády, kdy je státní moc odvozena od vůle občanů (řec. démos = lid), kteří mají možnost účastnit se politického rozhodování formou voleb nebo referend (v případě závažnějších rozhodnutí)

• zákony v demokratických státech vydává parlament (zákonodárná moc), jejich realizaci a správu země má na starost vláda (výkonná moc), na nich nezávislá je moc soudní

• představitelem státu je prezident (republika) nebo panovník (konstituční monarchie)

• demokratická ústava zajišťuje občanská práva a svobody (volby, sdružování, projevu, náboženského vyznání aj.), umožňuje též existenci opozice – pluralitu politických stran

• zastupitelská demokracie: voliči dávají hlas politickým stranám (převažující princip)

• přímá demokracie: voliči sami rozhodují v zásadních otázkách (např. v referendu)

• v autokratickém (diktátorském) státu reprezentuje státní moc jedinec (diktátor), příp. určitá politická strana nebo skupina lidí

• nejvyšším stupněm autokracie je totalitarismus: násilné prosazování státní ideologie ve všech oblastech společenského života

• v totalitních diktaturách jsou popřena občanská práva a individuální svobody

• příklady totalitarismu z Evropy 20. století: fašistická Itálie (1922-1945), nacistické Německo (1933-1945), komunistické Československo (1948-1989) ovlivňované Sovětským svazem (pod vlivem komunistického režimu v l. 1917-1991)

• mezi autokratické státy s komunistickým režimem dnes patří např. Čína (od r. 1949), Kuba (od r. 1959) nebo Severní Korea (od r. 1948)