Sluneční soustava
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
T12:T22 = a13: a23
kde T1 = oběžná doby planety č. 1
T2 = oběžná doba planety č.2
a1 = délka delší poloosy planety č. 1
a2 = délka delší poloosy planety č. 2
Slunce
Ústřední, největší a nejhmotnější těleso Sluneční soustavy (průměr 1 392 000 km. 109 průměrů Země, 99,8% celkové hmotnosti Sluneční soustavy): z plazmy H2 a He2
Teplota v nitru: 15 mil. C, na povrchu 6 000 C – Žlutá barva
Na Zemi dopadá cca jedna dvou miliardtina celkové vyzářené energie
KONETRICKÁ STAVBA:
Jádro (probíhají zde termonukleární reakce)
Zářivá a konvektivní zóna (přenos světla a tepla k povrchu zářením, resp. Prouděním (konvencí)
Fotosféra (vlastní zářící povrch Slunce: každý cm2 vyzáří tolik světla, jako 6 000 W žárovka)
Chromosféra (cca sluneční atmosféra: velmi řídká, viditelná jen při úplném zatmění Slunce)
Koróna (velmi horká oblast zředěného plynu, pozorovatelná jen při úplném zatmění: zdroj slunečního větru)
Na povrchu pozorovatelné sluneční skvrny (chladnější místa ve fotosféře, vznikají v aktivních oblastech: 11-ti letý cyklus sluneční aktivity (maxima 2011, 2022…), granulace (zrnění), protuberance (výtrysky plazmatu)…