Sluneční soustava

Sluneční soustava

• Zahrnuje prostor vymezený působením gravitační síly Slunce (cca 10 000 AU) (1 AU (astronomická jednotka) = střední vzdálenost Země od Slunce = 150 mil.km)

• Tvořena Sluncem a tělesy, která kolem něho obíhají (planety, měsíce, planetky, meteoroidy, komety)

• Naprostá většina hmoty sluneční soustavy (99,8 %) je soustředěna ve Slunci

Vznik Sluneční soustavy

• Vznik cca před 4,7 mld. Ley ze smršťujícího se oblaku plynu a prachu (impulzem možný výbuch blízké supernovy)

• Vlivem smršťování a rotace vznik protoplanetárního disku, naprostá většina hmoty se koncentrovala v jeho středu = vznik Slunce

• Vlivem nerovnoměrné rychlosti rotace disku docházelo působením gravitace ke shlukování prachu – vnik zárodků planet (planetesimál), jejich sražením vznik planet a měsíců (meteoroidy, planetky, kometární jádra – pozůstatky z doby vzniku Sluneční soustavy)

• Vnitřní planety (zemského typu) – vznik z látek s vysokou hustotou ve vnitřních částech mlhoviny: jejich tzv. prvotní atmosféry tvořené H a He a dále prach z jejich okolí (potenciální materiál pro formování měsíců) odvál sluneční vítr (proud protonů, elektronů, jader H a He a jiných částic) do vzdálenějších oblastí sluneční soustavy

• díky vulkanismu (v příp. Země i činností živých organismů) – vnitřní planety získaly současné tzv. sekundární atmosféry tvořené CO2, CO, SO2, CH4 a jinými plyny (např. O2)

• vnějsí (velké) planety – zachytili H, He a prach odvátý z vnitřních partií Sluneční soustavy – vznik obřích, avšak řídkých planet převážně z Ha He, s prstenci a mnoha měíci

• většina plynu a prachu byla slunečním větrem vynesena za oblast vnějších planet – vznik kometárních jader aj. těles Kuiperova pásu

Mechanika Sluneční soustavy

• geocetrický model (geos = Země) - autorem Klaudios Ptolemaios (2. stol.) – středem vesmíru Země, kolem ní obíhají měsíc, Slunce a planety po kruhových drahách

• heliocentrický systém (helios = Slunce) – autorem Mikoláš Koperník (16. stol.) – středem vesmíru Slunce, kolem něj obíhají ostatní tělesa včetně Země po kruhových drahách proti směru pohybu hodinových ručiček

Keplerovy zákony

• Keplerovy zákony – pravidla oběhu planet okolo Slunce: formuloval Johanes Kepler (1571–1630), spolupracovník Tychona Brahe: 1600–1612 působil na dvoře Rudolfa II., zde objevil první dva ze tří zákonů

• 1. Keplerův zákon – planety obíhají okolo Slunce po eliptických drahách, kde Slunce je v jejih společném ohnisku – vzdálenost planet od slunce se během jejich oběhu mění: nejblíže Slunci je planeta v přísluní (periheliu), nejdále od Slunce je planeta v odsluní (afeliu)

• 2. Keplerův zákon – průvodič (tj. spojnice Slunce planeta) opíše za stejný časový interval stejnou plochu – planeta se v přísluní pohybuje rychleji než v odsluní

• 3. Keplerův zákon – druhé mocniny oběžných dob dvou planet jsou úměrné třetím mocninám delších poloos jejich drah