Socioekonomická geografie - obyvatelstvo

Jazykové složení obyvatelstva

• předpokládá se, že původně existovaly na světě prajazyky, ze kterých se při migraci lidí po planetě vyvinuly dnešní jazyky

• dnes na světě existuje 4-6 tisíc jazyků a nářečí

• zatímco někde je na obrovské ploše víceméně jeden převažující jazyk (ruština v Rusku, angličtina v USA), jinde na relativně malém území existuje obrovská jazyková pestrost

• jazyková různorodost se zvyšuje s členitostí terénu (největší jazyková heterogenita existuje v hornatých regionech: Kavkaz – Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán; Hindúkuš v Afghánistánu; Himálaj zasahující na území Pákistánu, Číny, Indie, Nepálu a Bhútánu)

• příbuzné jazyky se nazývají jazyková rodina

• dnes existují přibližně dvě desítky jazykových rodin, ale kvantitativně významnějších je jen asi deset z nich

• 92 % obyvatel Země hovoří jazykem patřícím do jedné z šesti hlavních jazykových rodin

• drtivá většina nejpoužívanějších jazyků světa (čínština, španělština, angličtina, bengálština, hindština, portugalština, ruština) patří do jedné ze dvou nejzastoupenějších jazykových rodin: indoevropské a čínsko-austroasijské

• čínština: nejpočetnější rodný jazyk na světě (jako mateřský jazyk ji používá kolem 1,2 miliardy lidí, což je 16 % světové populace)

• Bengálci: drtivá většina populace Bangladéše (stát nese název po historickém Bengálsku)

• hindština: indoevropský jazyk používaný především v severní a střední Indii, spolu s angličtinou úřední jazyk v Indii

• jazykové rodiny se většinou dále dělí (existují výjimky: např. korejština či japonština)

• schéma: jazyková rodina → jazyková skupina → jazyková podskupina → jazyk

• u indoevropské jazykové rodiny (rozlišuje se u ní na 100 jazyků) jsou jazykovými skupinami např. slovanské, germánské (např. angličtina, němčina), románské (např. francouzština, italština, španělština), indické či íránské jazyky; slovanská jazyková skupina se dále dělí na podskupiny (západní, východní a jižní), přičemž čeština spadá spolu s polštinou, slovenštinou a lužickou srbštinou do západní větve slovanských jazyků

• některé regiony jsou jazykově natolik roztříštěné, že se zde používá jen jeden jazyk jako dorozumívací řeč; mnohdy nemusí jít ani o místní jazyk (příklady jsou známé již z historie: řečtina, latina, později italština či francouzština)

• podobně se prosadily jazyky původních koloniálních velmocí v řadě kolonií: angličtina (vedle USA, Kanady, Austrálie také např. v Nigérii, Botswaně, Jihoafrické republice, Guyaně, Indii či Pákistánu), francouzština (např. v Senegalu, Nigeru, Čadu, Středoafrické republice či Konžské republice), španělština (téměř celá Jižní Amerika), portugalština (v Brazílii, Angole a Mosambiku)

• angličtina je úředním jazykem (mnohdy s jedním či více domorodými jazyky) ve 40 státech světa

• i místní jazyky se mohou stát „lingvou frankou“ určité oblasti: svahilština ve východní Africe (v Keni, Ugandě a Tanzanii), hindština v jazykově pestré Indii či indonéština v Indonésii (tento stát je domovem asi 300 domorodých etnik používajících 742 jazyků a dialektů)

• „lingua franca“: tento název byl původně používán Araby k pojmenování všech románských jazyků, zejména italštiny (Arabové všechny národy v západní Evropě označovali jako „Franky“); později se tak označoval jazyk s románskou slovní zásobou (většina slov odvozena ze španělštiny a italštiny) a velmi jednoduchou gramatikou, který byl až do konce 19. stol. používán námořníky ve Středozemním moři; dnes se tak označuje jakýkoliv jazyk šířeji využívaný nad rámec rodilých mluvčích (např. v obchodě nebo diplomacii)