Socioekonomická geografie - obyvatelstvo

Světová náboženství

• náboženství je nedílnou součástí lidské kultury (např. vývoj evropské civilizace je dlouhodobě ovlivňován křesťanstvím)

• základní náboženské ideje se stávají součástí života společnosti, působí na myšlení a chování lidí

• náboženské představy provází lidstvo již od pravěku (např. šamanismus dodnes rozšířený na Sibiři; šaman je prostředníkem mezi světem lidí a světem duchů)

• v řadě zemí Asie, Afriky či Oceánie se dosud uplatňují i domácí (animistická) náboženství s vírou v existenci duchů a duší (jejich vyznavači věří např. v magii – možnost ovlivňovat, ať už pozitivně nebo negativně, okolní dění nebo osoby)

• první starověké civilizace si vytvořily polyteistická náboženství s více bohy

• později se objevila monoteistická náboženství uznávající pouze jednoho boha

• jedním z prvních monoteistických náboženství byl kult slunečního boha Atona ve starověkém Egyptě prosazovaný faraonem Achnatonem (14. stol. př. Kr.)

• k monoteistickým náboženstvím dnešního světa patří judaismus, křesťanství a islám

• judaismus vznikl ve 2. tis. př. Kr. v oblasti dnešního Izraele; je příkladem tzv. etnického náboženství, kdy většina vyznavačů pochází z jednoho (židovského) etnika: k národním prvkům židovského etnika (Židů) patří kromě náboženství (judaismu) také území (moderní stát Izrael, který vznikl r. 1948) a jazyk (hebrejština)

• diaspora = náboženské nebo etnické společenství žijící (rozptýleně) v rámci jiného společenství (např. židovská diaspora)

• náboženství s největším počtem věřících, která mají celosvětovou působnost, se nazývají světová (nadnárodní) náboženství: patří k nim křesťanství, islám, hinduismus a buddhismus

• početně nejrozšířenějším náboženstvím je křesťanství; vyvinulo se na základě judaismu v prvních desetiletích po Kr.; učení Ježíše Nazaretského (Krista) se rozšířilo po celém území Římské říše; později se spolu s evropskými kolonizátory a misionáři šířilo do dalších částí světa; postupně se rozdělilo do několika skupin: v současnosti má nejvíce věřících římskokatolická církev, v jejímž čele stojí papež v Římě (resp. ve Vatikánu) – nejvíce katolíků žije v jižní a jihozápadní Evropě (Itálie, Francie, Španělsko, Portugalsko) a v zemích Latinské Ameriky, pravoslavní (ortodoxní křesťané) se od katolíků oddělili v r. 1054 po sporech v otázkách víry (a moci) – nejvíce pravoslavných žije v jihovýchodní (Balkánský pol.) a východní Evropě, v severozápadní (Velká Británie) a severní části Evropy (skandinávské země) a v bývalých britských koloniích (USA, Jihoafrická republika, Austrálie, Nový Zéland) se uplatňuje celá řada reformačních církví (luteránská, kalvínská, anglikánská aj.) vzniklých převážně v raném novověku (16. stol.) – jde o tzv. protestanty

• církev = organizované společenství křesťanských věřících

• misionář = propagátor nějakého náboženství (např. křesťanství)

• druhým nejrozšířenějším náboženstvím je islám, který se zrodil v 7. stol. na základech judaismu, křesťanství a původních arabských kultů; jeho zakladatelem je prorok Mohamed (570–632), rodák z Mekky (město v západní části Saudské Arábie na Arabském poloostrovu), nejposvátnějšího města islámu (nachází se tu svatyně Kába situovaná na nádvoří Velké mešity – poutní místo muslimů); vyznavačům islámu se říká muslimové (věří v boha Alláha); počet věřících rychle roste (je praktikován převážně v rozvojových zemích s vysokým přirozeným přírůstkem); dominantní pozici má především na Blízkém i Středním východě a v severní Africe, silně je zastoupen i ve východní Africe a v některých částech JV Asie; islám má velký politický vliv (je státním náboženstvím mnoha rabských zemí); dvě základní větve islámu tvoří sunnité (75-90 % všech muslimů; po Mohamedově smrti uznali za nástupce Abú Bakra) a šíité (jsou v menšině; za Mohamedova nástupce považují člena Mohamedovy rodiny – jeho bratrance a současně zetě Alího)

• jedním z nejstarších náboženství na světě je hinduismus (3. nejpočetnější na světě); jde v podstatě o polyteistické náboženství; většinový je pouze na území jižní Asie, a to v Indii (cca 80 %) a Nepálu (cca 80 %); hinduistické komunity existují i v Latinské Americe, ve východní a jižní Africe a v Evropě; hinduisté věří v reinkarnaci (převtělování duše); uplatňuje se tzv. kastovní systém: rozdělení lidské společnosti do čtyř společenských skupin – 1. kněží, 2. panovníci, šlechta a válečníci, 3. zemědělci, řemeslníci a obchodníci, 4. služebníci a dělníci (do příslušné kasty se člověk narodí a zůstává v ní po celý život), mimo kasty jsou tzv. nedotknutelní (nejopovrhovanější lidé)

• základy buddhismu položil v 5. stol. př. Kr. Siddhártha Gautama (563-483 př. Kr.) označovaný jako Buddha („osvícený“), který žil na území dnešní SV Indie; na rozdíl od křesťanství či islámu nemá buddhismus žádného hlavního boha; vznikl jako reforma hinduismu a rozšířil se hlavně ve východní a JV Asii

• v zemích východní (Jižní Korea, Čína, Taiwan) a JV (Singapur) Asie vyznávají někteří lidé konfucianismus, jehož zakladatelem je čínský filozof, politik a státník Konfucius (551-479 př. Kr.); v Číně má svůj původ také taoismus, jehož zakladatelem je legendární filozof Lao-c´ (6. stol. př. Kr.)

• kromě světových náboženství existuje řada náboženství s menšími počty věřících a řada náboženských skupin zvaných sekty (např. mormoni), které se oddělily od původních mateřských náboženství

• především v bývalých komunistických státech je velmi vysoký podíl obyvatelstva, které nevěří v Boha (tzv. ateistů); je to výsledek snah komunistických režimů vymýtit náboženství (a církve)