Zářivé hlubiny a jiné prózy_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Josef a Karel Čapkové

Zářivé hlubiny a jiné prózy

Výňatek

Umělecký text

Skandál a žurnalistika

V Liverpoolu na přístavišti se tlačí zástup francouzských a anglických žurnalistů; Lake Manitoba přistála a první pasažér, jenž přeběhl můstek, byl pán Abbadie z Arrastu; přeběhl a odstrčil čekající žurnalisty (dosti surově, jak psaly noviny) a utíkal z přístavu; to byl již večer. Zástup novinářů za ním, v automobilech; pán z Arrastu prchal se svým balíčkem po ulicích, až zašel do nějakého hotelu; ale za pět minut vyběhl z hotelu opět se svým tlumokem a prchal dále; žurnalisté za ním. Prchající se zmýlil v cestě a zaběhl do doků; a nyní stíhali ho žurnalisté v noci přes doky, a když už ho doháněli, podařilo se mu přeběhnouti před jedoucím nákladním vlakem, zatímco stihatelé musili čekati u spuštěných závor; a když vlak přejel, pán d’Abbadie d’Arrast už zmizel.

Zářivé hlubiny

Věděl jsem, že záchranných člunů je sotva pro třetinu cestujících. Všichni ostatní byli nutně odsouzeni, aby zahynuli bez pomoci, opuštěni ode všech, bez přívětivé péče lidí a bez paprsku naděje; musili zemříti s plným vědomím bezmoci, s očima otevřenýma a s tváří své duše nezastřenou před nepředstavitelným, jež viděli nastávat. Jako viditelný symbol jejich posledních myšlenek volaly rakety o pomoc pro ztracené a tonoucí. V jejich jménu po dvě hodiny signalizoval lodní telegrafista všem lodím a vzdálené zemi Zachraňte naše duše. Zahynul na Oceanicu ve stáří dvaceti let, zůstav příliš dlouho u aparátu. Dobrovolně zahynuli všichni, kdož pomáhali zachraňovati ostatní, a vydali tak světu příklad; byli to mužové slavní, stojící v moci nebo bohatství, lidé, kteří poznali největší rozkoše života, a přece nelpěli na životě tak jako množství méně šťastných. Zachráněny byly všechny děti a většina žen, neboť všechen život lidský je z nich. Do jednoho zahynulo všechno to množství lidí, z nichž každý svým koncem stal se podivuhodným obrazem člověka: lidského heroismu nebo lidské slabosti, bázně, bolesti, rezignace nebo obětavosti až do smrti.

Neumělecký text

Kromě toho nezapomeňme na jejich věk, ještě stále hledali svůj vlastní pohled, okruh svých myšlenek a citů. Blížili se mu zvolna.

Ve dvou povídkách této knížky („Skandál a žurnalistika“ a „Zářivé hlubiny“) jako by se velmi tiše hlásilo rozpětí budoucího Karlova díla.

Obě povídky rozváděly skutečné události. První parafrázovala s jemnou ironií novinářskou výrobu skandálů, druhá přemítala hořce a z úzkostí o katastrofě nejmodernější lodi té doby – Titanicu. První nabita dějem, se zjevným úmyslem zesměšnit senzacechtivost tisku i ukázat moc, kterou nenápadně vykonává nad lidmi, druhá, zdrcena otřesnou katastrofou, medituje o dvou pólech lidského poznání, o věčném rozporu mezi silami ovládnutelnými i neovládnutelnými, o rozporu, který narůstá s každým novým objevem. První, téměř reportážně komponovaný výčet faktů s ironickým podtextem, žádá si úsměv, nikoliv vzrušení, druhá, psaná v největším vzrušení a také vzrušující, plná bolesti a úzkosti a také vyvolávající úzkost a bolest.