ZEĎ - koncept maturitního okruhu

JEAN-PAUL SARTRE    

ZEĎ     

KONCEPT MATURITNÍHO OKRUHU K ÚSTNÍ MATURITNÍ ZKOUŠCE Z ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY 

Stránka 2 z 3 / Zeď   
           

k činu. Nakonec ve špatném psychickém stavu vychází do pařížských ulic, kde se jej ptá hledající chodec na konkrétní ulici. Hilbert 
mu vpálí tři střely do břicha, při útěku vystřelí další dvě střely, aby unikl davu, a zaběhne do kavárny, kde se uzamkne na toaletě. Je 
v koncích, zbývá mu poslední střela, kterou zamýšlí spáchat sebevraždu. Slyší, jak ho kdosi vyzývá, aby odemkl a vzdal se. Revolver 
si strčí do úst, ale nemůže zmáčknout spoušť. Revolver hodí na zem a otevře dveře. 
 
Charakterizovat dílo z hlediska jazykového a kompozičního:  
Jedním z hlavních stylových prostředků povídek je popis, který je zaměřen především na pocity postav a na jejich vnímání okolí. 
Zdůrazňuje  se  tu  především  odpudivá,  nechutná  stránka,  lidská  existence  je  tu  (uvědomme  si  ovšem  neustálou  přítomnost 
vypravěčovy ironie) předváděna jako nekonečný souboj s nevolností a hnusem.  
Zeď i Hérostratos jsou psány v ich-formě, spisovným jazykem.  
   
Vystihnout hlavní myšlenku díla (námět, téma, motivy):  
Podobně jako Albert Camus a někteří další existencialističtí filozofové se i Sartre v povídkách pokouší vyjádřit své pojetí člověka a 
jeho  postavení  ve  společnosti.  Zápletky  povídek  tak  ilustrují  jeden  ze  základních  pojmů  existencialismu  –  absurdno.  Zároveň  se 
v nich Sartre pokouší o vystižení podstaty lidského vědomí, zejména vědomí existence vůbec. Jedna z nejvýznamnějších kategorií 
existencialismu je i hnus – hrdina je bytost zhusená okolním světem. Důležitým motivem ve všech pěti povídkách je zeď, ať už jej 
autor  používá  v přeneseném  slova  smyslu,  tedy  ve  významu  jakéhosi  psychického  bloku,  kterým  se  postavy  zdají  být  omezeny, 
nebo ve významu doslovném.  
 
Charakterizovat hlavní postavy v díle:  V centru pozornosti vypravěče stojí ve všech pěti povídkách vnímání ústředních postav – jejich vztah k okolí, k bližním, k vlastnímu 
tělu a jeho projevům (k sexualitě, zažívání, nemoci, smyslovým podnětům). Základní emocí postav se v tomto kontextu stává pocit 
nevolnosti, hnusu a netečnosti.  
Pablo Ibbieta je přes své celonoční děsivé představy o svém posledním okamžiku života připraven zemřít, proto se nelze divit jeho 
naprosto neočekávané reakci poté, co je mu dán život – nahlas a křečovitě se rozesměje. Juan Mirbal je mladý muž, který tvrdí, že 
se na rozdíl od svého bratra Josého žádných akcí neúčastnil, a je tudíž odsouzen neprávem; situaci nese nejhůř. Tom Steinbock je 
tvrďák, který v noci spoluvězňům popisuje své činy a vraždy, přesto se na jeho těle psychika podepisuje, když se bez svého vědomí 
pomočí. 
Paul Hilbert pohrdá lidmi a nenávidí je, také je mu odporný tělesný kontakt. 
 
Zařadit autora díla do literárněhistorického kontextu světové literatury, pohovořit o literárněhistorickém kontextu 
(časové  vymezení,  znaky  literárního  období,  další  představitelé  literárního  období  a  jejich  díla;  kulturně-politický 
kontext…):  
Tuto důležitou část zkoušky si nastudujte podle studijní příručky, sešitu, učebnice. Otázky v této části mohou být různorodé a budou 
směřovat k ověření žákova základního přehledu o literárním vývoji. Pro poznámky k této části využijte volného místa níže.  
Kapitoly ve studijní příručce a sešitě: Evropská literatura 2. poloviny 20. století / Evropské literatury a literární směry 2. poloviny 
20. století (Existencialismus ve Francii)