Zeměžluč_V001_o

Neumělecký text

Když v roce 1926 vyšla Čepova povídková sbírka Dvojí domov – začleněná později společně se stejně přísným výborem z druhé knížky Vigilie (1928) do sbírky Zeměžluč (1931) – bylo na první dotek patrno, že do českého slovesného umění vstoupila podivuhodně vyzrálá, celistvá a svým osobitým viděním zcela původní osobnost, jejíž síla není a nebude ve mnohotvárnosti a originalitě strhujících dějů, nýbrž v jemnosti a nezaměnitelnosti duchovní a smyslové zkušenosti.

Slova Demlova: „Copak nevidíte, že píšu pořád jednu a tutéž knihu,“ by mohla stát jako motto celého Čepova nerozsáhlého díla, v němž se prohlubuje a rozprostraňuje prvopočáteční pocit života a jehož základní akord je jednoznačně udán už titulem prvního svazečku próz Dvojí domov, naze vymezujícím poetiku příštího díla. Dvojí domov je základní čepovskou metaforou, vyhmátnutou „v hrůze poznání, že svět je dvojí“: jednak čas této země, překrásné a sladké provizórium, jednak a především neohraničitelná nekonečnost, která se prolamuje do času a spolu určuje jeho podobu. Vědomí této dvojnosti, přítomné v každém okamžiku, a v každém pohledu a pocitu dramaticky oscilující mezi dvěma póly, je osou tohoto básnického kosmu. U všech hrdinů Čepových prvních próz přichází okamžik, ve kterém se náhle, šlehnutím nezemského blesku, prolomí slupka vnějšího světa a všechna skutečnost země vzplane světlem z „prvního domova“, aby touto „trhlinou“ vtrhl do každodenní empirie mystický odraz ráje, ze kterého člověk vyšel na svou pozemskou pouť, a jako zjevení utkvěl na horizontech země, na jejích cestách a každém stéblu trávy. Jejím zasažen malý Jeník z Domku, který se po zahřmění světla z prvního domova schoulí ve svém koutku za humny rodné chalupy a rozpláče se „nevýslovnou tesknotou“; je jím raněn František z povídky Do města, který, zlákán „modrou prohlubní“ prostoru, prodlouží Jeníkův pohled v akci a utopí se v jejím čarovném odrazu ve vodě, neprozradiv nic z „modré úzkosti, hluboko tkvící v tichu polí“. S propastí modrého příslibu v očích umírá na bojišti i Jakub Kratochvíl v ústřední povídce Letnic (1932) právě tak jako hrdina Člověka na silnici ze sbírky Děravý plášť (1934), a jiní.

(B. Fučík, Básník dvojího domova. In: J. Čep, Dvojí domov)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.