027 Existencialismus, Vitalismus, Strukturalismus, Postmodernismus (1)

Dále Bergson rozlišoval mezi objektivním časem (chronos), který měříme hodinami, a subjektivním, prožívaným časem (duree). Tento „vnitřní čas“ plyne jinak – někdy se zdá, že minuty trvají hodiny, jindy naopak. Právě tato prožitá časovost je podle něj pravdivější, protože vyjadřuje skutečné tempo našeho života.

Podle Bergsona je důležité vnímat svět nejen rozumem, ale také intuicí, protože intuice nás spojuje s vnitřní podstatou života. Rozum rozkládá a analyzuje, ale intuice chápe celek v jeho živosti. Jeho myšlenky měly velký vliv na filozofii, umění i psychologii.

🧩 STRUKTURALISMUS

Strukturalismus vznikl ve 2. polovině 20. století, nejprve ve Francii, a silně ovlivnil humanitní vědy. Oproti předchozím směrům se strukturalisté nesoustředili na jednotlivce, ale na skryté systémy a struktury, které řídí náš jazyk, myšlení, kulturu a společnost. Podle nich nejsme tvůrci smyslu, ale spíše jeho nositelé – významy nejsou v nás, ale ve strukturách, které nás přesahují.

Základní myšlenku převzali od lingvisty Ferdinanda de Saussura, který tvrdil, že jazyk je systém znaků, které dostávají význam pouze ve vztahu k jiným znakům. Strukturalismus se pak rozšířil do antropologie, literární teorie, psychoanalýzy a dalších oborů.

Například Claude Lévi-Strauss ukazoval, že mýty a příbuzenské vztahy v různých kulturách mají podobné struktury – typicky založené na protikladech (např. život/smrt, příroda/kultura). Michel Foucault analyzoval, jak se v různých obdobích proměňovaly způsoby, jakými lidé mluvili o šílenství, sexualitě nebo vědění – tyto způsoby (diskurzy) podle něj formují naše myšlení a chování. Strukturalismus tedy učí, že nejsme zcela svobodní, protože náš svět je předem uspořádán podle určitých neviditelných pravidel.

🧩 STRUKTURALISMUS – Claude Lévi-Strauss, Michel Foucault, Jacques Lacan, Roland Barthes

🧬 Claude Lévi-Strauss (1908–2009)

Francouzský antropolog, který aplikoval strukturalistické metody na studium mýtů, příbuzenských vztahů a kultur. Tvrdil, že pod různorodostí kultur existují společné struktury lidského myšlení, založené na protikladech (např. život/smrt, příroda/kultura).
Lidský mozek podle něj vytváří svět prostřednictvím binárních opozic, a právě to se odráží v mýtech a symbolech všech kultur.

📚 Michel Foucault (1926–1984)

Zkoumal, jak moc a vědění spolu souvisejí. Ve svých dílech analyzoval, jak se v různých historických obdobích proměňovalo pojetí šílenství, sexuality, trestu nebo nemocí.
Tvrdil, že „poznání není neutrální“ – každá společnost vytváří své „pravdy“ podle toho, co potřebuje ovládnout a uspořádat. Moc tedy nevládne jen silou, ale i skrze jazyk, normy a instituce.

🧠 Jacques Lacan (1901–1981)

Psychoanalytik, který navázal na Freuda a spojil psychoanalýzu se strukturalismem. Tvrdil, že nevědomí je strukturováno jako jazyk. Člověk se stává subjektem až tehdy, když vstoupí do světa jazyka – a tím vlastně ztrácí přímý kontakt se sebou samým.
Lacan ukazoval, že naše identita je vždy neúplná, protože vzniká ve vztahu k druhým a ke znakům, které už byly před námi.