25. Německá filozofie

NĚMECKÁ FILOZOFIE

KLASICKÁ NĚMECKÁ FIL.

• Konec 18. – ½ 19. stol., hlavní impuls – Kant, ostatní navazují

• 1781 – Kant vydává dílo Kritika čistého rozumu, 1831 umírá Hegel

• Všichni představitelé profesionálními učiteli fil.

IMMANUEL KANT

• První představitel NKF a idealismu, mezi nejvzdělanějšími své doby, profesor matematiky, zeměpisu a fil.

• V jeho době – snahy o sjednocení Německa

• Život v Königsberg (Královec v Prusku), od narození nemocný dodržoval přísný režim (např. spánkový)

• Předkritické, kritické a pokritické obd.

PŘEDKRITICKÉ OBD.

• Přírodní vědy, materialismus

• Teorie vesmíru – vzniku sluneční soustavy

• Připouští existenci stvořitele

KRITICKÉ OBD.

• Díla: Kritika čistého rozumu, Kritika praktického rozumu, Kritika soudnosti

• Svoji filozofii nazývá transcendentální

1. Kritika čistého rozumu:

• Teorie poznání – základem je zkušenost – empirie, teprve potom v rozumu

• Existují však poznatky před zkušeností (A priori = poznání bez zkušenosti – čisté poznatky) a mají dvě vlastnosti:

1. Nutnost – musí být (1+1=2)

2. Všeobecnost – platí bez výjimky (matematika, biologie)

• Metafyzika – věda, vychází z rozumu – všechny poznatky kromě těch čistých

• Ideje rozumu – nepoznatelné, ale užitečné (dávají směr a řád): idea nesmrtelné duše, boha, prostoru a času

• Soudy:

• analytické – vlastnost je obsažena v pojmu (Svobodný muž není ženatý – definice „svobodný“ už to říká)

• syntetické – přidávají novou informaci neobsaženou v pojmu (strom je zelený – „zelenost“ není nutně obsažena v pojmu, podle způsobu poznání se dělí: A priori (před zkušeností – 1+1=2), A posteriori (poznání ze zkušenosti)

1. Kritika praktického rozumu:

• Zabývá se estetickými otázkami a morálkou

1. Autonomní morálka: jedinec si mravní normy vytváří sám, rozumem – tuhle vyzdvihoval

2. Heteronomní morálka: normy jsou nám dány zvenčí (Bohem, státem)

• Jeden morální zákon platí pro všechny: mravní/kategorický imperativ (to, co každý chce, aby se stalo obecným pravidlem = chovej se tak, jak chceš, aby se ostatní chovali k tobě, prakticky opak etického relativismu)

1. Kritika soudnosti:

• Zabývá se estetikou, krásné je dosahování účelnosti bez účelu (květina je krásná, i když k ničemu) a harmonie

• Krása je dosažitelná jen bez osobního zájmu, při nezaujatém pozorování

POKRITICKÉ OBD.

• Základy metafyziky mravů – morálka, etika

FICHTE

• Kantův žák, dílo Pokus o kritiku všeho zjevení bylo mylně přisuzováno Kantovi, ateista

• Kritika Kantovi koncepce dvou světů (=věci existují tak, jak se nám jeví skrze smysly a jedině tak je můžeme poznat, dále ale existují věci samy o sobě, jak je nikdy poznat nemůžeme)

• Fichte tvrdil, že pokud věc existuje sama o sobě a nemůžeme ji poznat, pak jsme nesvobodní a nemá smysl to zkoumat, anebo jsme svobodní a věc o sobě neexistuje – tuto variantu volí (snažil se filozoficky obhájit lidskou svobodu)

• Centrálním pojmem je JÁ, které stvoří NEJÁ (přírodu – prostor pro jeho aktivitu), pak se JÁ postaví proti NEJÁ, uvědomí si svou existenci a to, že není NEJÁ, taky to, že ono samo stvořilo přírodu, a to v něm vyvolává pocit nesvobody

• Nejvýznamnější dílo: Základ všeho vědosloví