25. Německá filozofie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
NĚMECKÁ FILOZOFIE
KLASICKÁ NĚMECKÁ FIL.
Konec 18. – ½ 19. stol., hlavní impuls – Kant, ostatní navazují
1781 – Kant vydává dílo Kritika čistého rozumu, 1831 umírá Hegel
Všichni představitelé profesionálními učiteli fil.
IMMANUEL KANT
První představitel NKF a idealismu, mezi nejvzdělanějšími své doby, profesor matematiky, zeměpisu a fil.
V jeho době – snahy o sjednocení Německa
Život v Königsberg (Královec v Prusku), od narození nemocný dodržoval přísný režim (např. spánkový)
Předkritické, kritické a pokritické obd.
PŘEDKRITICKÉ OBD.
Přírodní vědy, materialismus
Teorie vesmíru – vzniku sluneční soustavy
Připouští existenci stvořitele
KRITICKÉ OBD.
Díla: Kritika čistého rozumu, Kritika praktického rozumu, Kritika soudnosti
Svoji filozofii nazývá transcendentální
Kritika čistého rozumu:
Teorie poznání – základem je zkušenost – empirie, teprve potom v rozumu
Existují však poznatky před zkušeností (A priori = poznání bez zkušenosti – čisté poznatky) a mají dvě vlastnosti:
Nutnost – musí být (1+1=2)
Všeobecnost – platí bez výjimky (matematika, biologie)
Metafyzika – věda, vychází z rozumu – všechny poznatky kromě těch čistých
Ideje rozumu – nepoznatelné, ale užitečné (dávají směr a řád): idea nesmrtelné duše, boha, prostoru a času
Soudy:
-
analytické – vlastnost je obsažena v pojmu (Svobodný muž není ženatý – definice „svobodný“ už to říká)
-
syntetické – přidávají novou informaci neobsaženou v pojmu (strom je zelený – „zelenost“ není nutně obsažena v pojmu, podle způsobu poznání se dělí: A priori (před zkušeností – 1+1=2), A posteriori (poznání ze zkušenosti)
Kritika praktického rozumu:
Zabývá se estetickými otázkami a morálkou
-
Autonomní morálka: jedinec si mravní normy vytváří sám, rozumem – tuhle vyzdvihoval
-
Heteronomní morálka: normy jsou nám dány zvenčí (Bohem, státem)
Jeden morální zákon platí pro všechny: mravní/kategorický imperativ (to, co každý chce, aby se stalo obecným pravidlem = chovej se tak, jak chceš, aby se ostatní chovali k tobě, prakticky opak etického relativismu)
Kritika soudnosti:
Zabývá se estetikou, krásné je dosahování účelnosti bez účelu (květina je krásná, i když k ničemu) a harmonie
Krása je dosažitelná jen bez osobního zájmu, při nezaujatém pozorování
POKRITICKÉ OBD.
Základy metafyziky mravů – morálka, etika
FICHTE
-
Kantův žák, dílo Pokus o kritiku všeho zjevení bylo mylně přisuzováno Kantovi, ateista
-
Kritika Kantovi koncepce dvou světů (=věci existují tak, jak se nám jeví skrze smysly a jedině tak je můžeme poznat, dále ale existují věci samy o sobě, jak je nikdy poznat nemůžeme)
-
Fichte tvrdil, že pokud věc existuje sama o sobě a nemůžeme ji poznat, pak jsme nesvobodní a nemá smysl to zkoumat, anebo jsme svobodní a věc o sobě neexistuje – tuto variantu volí (snažil se filozoficky obhájit lidskou svobodu)
-
Centrálním pojmem je JÁ, které stvoří NEJÁ (přírodu – prostor pro jeho aktivitu), pak se JÁ postaví proti NEJÁ, uvědomí si svou existenci a to, že není NEJÁ, taky to, že ono samo stvořilo přírodu, a to v něm vyvolává pocit nesvobody
-
Nejvýznamnější dílo: Základ všeho vědosloví