Etika
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Mravní hodnocení zůstává privilegiem člověka – nikdo jiný než člověk nehodnotí.
Mravní hodnocení má mezilidský, sociální aspekt.
Často citované pravidlo „Co sám nechceš, nečiň jinému“ vyjadřuje, aby se lidé uznávali jako rovnocenné bytosti a vážili si jeden druhého a aby každý ve svém jednání bral v úvahu, že druzí mají rovněž potřeby a zájmy.
Hodnocení je emocionální akt, člověk si toto vidění osvojuje v průběhu svého života.
Dětství je první etapou, kdy člověk objevuje mravní hodnoty.
Hodnoty nejsou objevovány racionálním myšlením jako pravda.
U jejich zrodu stojí emocionalita jako schopnost rozlišení dobrého a zlého.
Člověk není nucen, aby závazně přijal určitou hodnotu.
Proto mohou existovat různé systémy hodnot.
Nutným důsledkem je, že v otázce hodnotové orientace jako základu společenského života je na místě tolerance, které hodnoty budou v daném společenství vybrány a akceptovány.
Disciplíny etiky:
Deskriptivní etika – popisuje, analyzuje morální normy a systémy jak historické, tak ty, jež jsou součástí nynějších společností, kultur a náboženských systémů
Normativní etika – zabývá se zdůvodněním morálních norem a systémů
Metaetika – analyzuje jazyk, jímž o morálce hovoříme, zabývá se významem a způsoby použití základních etických pojmů (např. dobro)
Individuální – zabývá se morálními otázkami jednotlivce
Sociální etika – zkoumá mravní život a normy různých společenství a společenských činností (rodina, politika, ekonomie, mezinárodní vztahy, ekologie, mír)
Profesní etika (lékařská, novinářská apod.)
Pojetí etiky v evropském myšlení (historie), moderní etické školy: deontologie, utilitarismus, emotivismus, pragmatická etika
Deontologie
= směr normativní filosofické etiky, který soudí, že člověk se má rozhodovat a jednat podle pevných zásad povinnosti, v protikladu k utilitarismu a konsekvencialismu, který správnost a nesprávnost jednání odvozuje z jeho důsledků
Utilitarismus
= filosofický a etický směr, který za cíl a měřítko lidského jednání pokládá hledání blaha, prospěchu, užitku a naopak omezování utrpení a bolesti
Emotivismus
= cílem mravních soudů je vyslovit či vyvolat emoci
Pragmatická etika
= o morálnosti rozhodují výsledky jednání, dobrý výsledek ospravedlňuje kroky k jeho dosažení.
Všechny tyto etiky mají své meze a nedokážou stanovit inspirující vyšší mravní principy
Základní etické kategorie – mravní zákon (jednání), svoboda, svědomí, vina, dobro, zlo
Mravní zákon
= to jsou závazné mravní zásady společné všem lidem, které vychází z podstaty lidství
Svoboda
= možnost jednat podle vlastní vůle
Rozlišuje se vnější svoboda – svoboda jednání, právo člověka konat (říkat, jednat, nakládat se svým majetkem apod.) tak, jak chce člověk sám.
Tato svoboda nikdy není absolutní, člověk je vždy ve svém jednání omezen svobodou druhých, musí respektovat určitá pravidla, aby svoboda druhých byla zachována, nikdy tedy nemůže jednat pouze tak, jak chce on sám.
Vnější svoboda – se týká vnějších podmínek života a může být právně nebo protiprávně (totalitní stát) omezena.
Vnitřní svoboda – rozhodování, svoboda přemýšlet, uvažovat, trvat na svém přemýšlení. Vnitřní svobody je možno člověka zbavit pouze nejrůznějšími nelidskými metodami („vymývání mozku“).