Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Etika

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (23,78 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

10. Etika Etika – vymezení disciplíny (morálka, mrav), význam etiky = filozofická nauka o správném jednání, hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla řecké slovo „ethos“ = zvyk, obyčej, charakter teorie morálky, morálního jednání praktická filozofie, týká se lidského jednání a chování Morálka = historicky a kulturně podmíněný souhrn hodnotících soudů, zvyků, názorů, ideálů a pravidel, jimiž se lidé řídí ve svém praktickém mravním jednání Dodržování morálky je kontrolováno veřejností a podléhá sociálnímu tlaku, zároveň však systém morálky spočívá na vnitřní sankci (pocit studu, viny, nevole, rozmrzelosti, svědomí). Ve vztahu k morálce se utváří sociální identita jednotlivce vůči společenství. Mrav = relativně ustálený způsob jednání lidí vůči sobě navzájem označuje to, jak jsou členové určitého společenství zvyklí jednat, jak se obvykle chovají Historie: Antická etika cnosti: První obsáhlý dochovaný spis v dějinách antiky Aristotelova Etika Nikomachova. Dílo popisuje, jaké vlastnosti a schopnosti (ctnosti) si člověk musí osvojit, aby dokázal správně rozhodovat a dosáhl v životě blaženosti (mentální a fyzické spokojenosti). Čtyři základní ctnosti: rozumnost, statečnost, uměřenost, spravedlnost. Sókrates – žít ctnostně znamená znát dobro, kdo zná dobro, ten také dobro koná. Platón chápal ctnost jako život podle nejvyšší ideje dobra. Aristoteles – podstatu ctnosti viděl v rozumném a uspořádaném životě společenském, kde člověk jako bytost společenská nachází své naplnění a štěstí. Křesťanská etika: Křesťanství vyšlo z judaismu, za základní morální poselství se většinou považuje Desatero, etika ukazující, co má budoucnost a perspektivu, pro co stojí za to žít. Židovská etika je také soustředěná kolem otázek rodiny, národa, spravedlnosti. Výňatek z Desatera: 1. V jednoho Boha věřiti budeš 2. Nevezmeš jména Božího nadarmo 3. Pomni, abys den sváteční světil 4. Cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi 5. Nezabiješ 6. Nesesmilníš 7. Nepokradeš 8. Nepromluvíš křivého svědectví……. Ježíš (křesťanství) tuto etiku přejímá a radikalizuje. Ježíšovu etiku vyčteme z celého jeho životního příběhu – požadavek odpuštění, nenásilí, lásky k nepřátelům, solidarity, sdílení, pomoci. Úcta k lidské důstojnosti i v těch nejponíženějších situacích lidské bezmoci je novým prvkem, který křesťanství vneslo do dějin; na tomto základě se začíná budovat sociální pomoc (špitály, hospice apod.). Sv. Augustin – uznává jen boží vůli, božím předurčením je rozhodnuto, kdo bude spasen, kdo zatracen T. Akvinský – nejvyšší dobro hledal u Boha, uznává svobodu lidské vůle (svobodu hřešit i konat dobré skutky). Význam etiky: Vychází ze skutečnosti, že člověk svému jednání kromě čistě prospěchové stránky také připisuje určitou mravní hodnotu, že toto jednání hodnotí (dobré x zlé, spravedlivé x nespravedlivé, správné x nesprávné….). Mravní hodnocení zůstává privilegiem člověka –nikdo jiný než člověk nehodnotí. Mravní hodnocení má mezilidský,sociální aspekt. Často citované pravidlo „Co sám nechceš, nečiň jinému“ vyjadřuje, aby selidéuznávali jakorovnocenné bytosti a vážili si jeden druhého a aby každý ve svém jednání bral v úvahu, že druzí mají rovněž potřeby a zájmy. Hodnocení jeemocionální akt, člověk si toto vidění osvojuje v průběhu svého života. Dětství je první etapou, kdy člověk objevuje mravní hodnoty. Hodnoty nejsou objevovány racionálním myšlením jako pravda. U jejich zrodu stojí emocionalita jako schopnost rozlišení dobrého a zlého. Člověk není nucen, aby závazně přijal určitou hodnotu. Proto mohou existovat různé systémy hodnot. Nutným důsledkem je, že v otázce hodnotové orientace jako základu společenského života je na místě tolerance, které hodnoty budou v daném společenství vybrány a akceptovány. Disciplíny etiky: Deskriptivní etika – popisuje, analyzuje morální normy a systémy jak historické, tak ty, jež jsou součástí nynějších společností, kultur a náboženských systémů Normativní etika – zabývá se zdůvodněním morálních norem a systémů Metaetika – analyzuje jazyk, jímž o morálce hovoříme, zabývá se významem a způsoby použití základních etických pojmů (např. dobro) Individuální– zabývá se morálními otázkami jednotlivce Sociální etika – zkoumá mravní život a normy různých společenství a společenských činností (rodina, politika, ekonomie, mezinárodní vztahy, ekologie, mír) Profesní etika (lékařská, novinářská apod.) Pojetí etiky v evropském myšlení (historie), moderní etické školy: deontologie, utilitarismus, emotivismus, pragmatická etikaDeontologie = směr normativní filosofické etiky, který soudí, že člověk se má rozhodovat a jednat podle pevných zásad povinnosti, v protikladu k utilitarismu a konsekvencialismu, který správnost a nesprávnost jednání odvozuje z jeho důsledků Utilitarismus = filosofický a etický směr, který za cíl a měřítko lidského jednání pokládá hledání blaha, prospěchu, užitku a naopak omezování utrpení a bolesti Emotivismus = cílem mravních soudů je vyslovit či vyvolat emoci Pragmatická etika = o morálnosti rozhodují výsledky jednání, dobrý výsledek ospravedlňuje kroky k jeho dosažení. Všechny tyto etiky mají své meze a nedokážou stanovit inspirující vyšší mravní principy Základní etické kategorie – mravní zákon (jednání), svoboda, svědomí, vina, dobro, zloMravní zákon = to jsou závazné mravní zásady společné všem lidem, které vychází z podstaty lidství Svoboda = možnost jednat podle vlastní vůle Rozlišuje se vnější svoboda – svoboda jednání, právo člověka konat (říkat, jednat, nakládat se svým majetkem apod.) tak, jak chce člověk sám. Tato svoboda nikdy není absolutní, člověk je vždy ve svém jednání omezen svobodou druhých, musí respektovat určitá pravidla, aby svoboda druhých byla zachována, nikdy tedy nemůže jednat pouze tak, jak chce on sám. Vnější svoboda – se týká vnějších podmínek života a může být právně nebo protiprávně (totalitní stát) omezena. Vnitřní svoboda – rozhodování, svoboda přemýšlet, uvažovat, trvat na svém přemýšlení. Vnitřní svobody je možno

Témata, do kterých materiál patří