Etika

10. Etika

1. Etika – vymezení disciplíny (morálka, mrav), význam etiky

= filozofická nauka o správném jednání, hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla

• řecké slovo „ethos“ = zvyk, obyčej, charakter

• teorie morálky, morálního jednání

• praktická filozofie, týká se lidského jednání a chování

• Morálka

= historicky a kulturně podmíněný souhrn hodnotících soudů, zvyků, názorů, ideálů a pravidel, jimiž se lidé řídí ve svém praktickém mravním jednání

• Dodržování morálky je kontrolováno veřejností a podléhá sociálnímu tlaku, zároveň však systém morálky spočívá na vnitřní sankci (pocit studu, viny, nevole, rozmrzelosti, svědomí).

• Ve vztahu k morálce se utváří sociální identita jednotlivce vůči společenství.

• Mrav

= relativně ustálený způsob jednání lidí vůči sobě navzájem

• označuje to, jak jsou členové určitého společenství zvyklí jednat, jak se obvykle chovají

• Historie:

  • Antická etika cnosti:

    • První obsáhlý dochovaný spis v dějinách antiky Aristotelova Etika Nikomachova.

      • Dílo popisuje, jaké vlastnosti a schopnosti (ctnosti) si člověk musí osvojit, aby dokázal správně rozhodovat a dosáhl v životě blaženosti (mentální a fyzické spokojenosti).

    • Čtyři základní ctnosti: rozumnost, statečnost, uměřenost, spravedlnost.

    • Sókrates – žít ctnostně znamená znát dobro, kdo zná dobro, ten také dobro koná. Platón chápal ctnost jako život podle nejvyšší ideje dobra.

    • Aristoteles – podstatu ctnosti viděl v rozumném a uspořádaném životě společenském, kde člověk jako bytost společenská nachází své naplnění a štěstí.

  • Křesťanská etika:

    • Křesťanství vyšlo z judaismu, za základní morální poselství se většinou považuje Desatero, etika ukazující, co má budoucnost a perspektivu, pro co stojí za to žít. Židovská etika je také soustředěná kolem otázek rodiny, národa, spravedlnosti.

    • Výňatek z Desatera:

      • 1. V jednoho Boha věřiti budeš

      • 2. Nevezmeš jména Božího nadarmo

      • 3. Pomni, abys den sváteční světil

      • 4. Cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi

      • 5. Nezabiješ

      • 6. Nesesmilníš

      • 7. Nepokradeš

      • 8. Nepromluvíš křivého svědectví…….

    • Ježíš (křesťanství) tuto etiku přejímá a radikalizuje.

    • Ježíšovu etiku vyčteme z celého jeho životního příběhu – požadavek odpuštění, nenásilí, lásky k nepřátelům, solidarity, sdílení, pomoci.

    • Úcta k lidské důstojnosti i v těch nejponíženějších situacích lidské bezmoci je novým prvkem, který křesťanství vneslo do dějin; na tomto základě se začíná budovat sociální pomoc (špitály, hospice apod.).

    • Sv. Augustin – uznává jen boží vůli, božím předurčením je rozhodnuto, kdo bude spasen, kdo zatracen

    • T. Akvinský – nejvyšší dobro hledal u Boha, uznává svobodu lidské vůle (svobodu hřešit i konat dobré skutky).

• Význam etiky:

  • Vychází ze skutečnosti, že člověk svému jednání kromě čistě prospěchové stránky také připisuje určitou mravní hodnotu, že toto jednání hodnotí (dobré x zlé, spravedlivé x nespravedlivé, správné x nesprávné….).