Hegel

G.W.F. Hegel (1770 - 1831)

• Narozen ve Stuttgartu, absolvoval gymnázium a

vystudoval teologii.

• Působil jako domácí učitel, pracoval v novinách, byl

ředitelem gymnázia.

• Přednášel na univerzitě v Jeně, Heidelbergu, Berlíně.

• Byl velmi špatný rétor. (Spory se Schopenhauerem)

• Zemřel v bídě na choleru.

Dílo

• Fenomenologie ducha – bytí ztotožňuje s myšlením:

„Vše, co je rozumné, je skutečné, a co je skutečné, je rozumné.“
(Svět chápe jako seberozvíjení absolutní ideje.)

• Logika

• Filozofie dějin

• Dějiny filozofie

Dialektický vývoj absolutní ideje

• Absolutní idealismus: podstatou všech jevů je neosobní

duchovní princip, všechno hmotné je až druhotné.

• Idea je přítomna v každé věci jako jeho podstata.

• 3 stupně vývoje absolutní ideje:

1. Čistá idea (pojem sám o sobě, mimo prostor a čas)

2. Hmotná skutečnost (příroda v čase a prostoru)

3. Lidský svět (civilizace, kultura, společnost) – nejvyšší

forma skutečnosti tvořena ideou, přírodou v čase a

prostoru a poznáním. Tuto jednotu nazývá DUCHEM.

Hegelův filozofický systém

1. Logika – učení o podstatě všech jevů (absolutní idea je abstraktní), úkolem je studium zákonů myšlení

2. Filozofie přírody – absolutní idea přešla do konkrétní

podoby přírody (nejslabší článek Hegelovy filozofie)

3. Filozofie ducha – absolutní idea se na vyšším stupni navrací prostřednictvím člověka ze své vnější existence

(synteze)

Dialektická triáda

1. Teze – počáteční stav myšlenky či jevu (myšlenka – den)

2. Antiteze – negace teze (protiklad – noc)

3. Synteze – negace negace (popření antiteze - den astronomický)

Hegelova filozofie ducha

1. Subjektivní duch –psychický život individua (myšlenky,

pocity člověka) – antropologie, psychologie, fenomenologie

2. Objektivní duch – duch se přemístil do vnějších projevů

(rodina, společnost, stát) – právo, dějiny filozofie, etika, nauka o státu

3. Absolutní duch – absolutní sebepoznání ideje, konečný cíl vývoje:

1. umění – soulad formou smyslovosti

2. náboženství - soulad formou představ

3. filozofie – duch dospěl sobě samému

Obecné zákony dialektiky

Zákon přechodu kvantity v kvalitu

Zákon vzájemného pronikání a střetávání protikladů

Zákon negace negace

Etika

• Podstata člověka je historická, člověk tvoří sebe sama, hodnoty i dějiny

svou prací – smysl činnosti člověka

• „Člověk je tím, čím se svou činností učiní.“

• Lest rozumu – člověk se domnívá, že slouží svým záměrům , z hlediska

dějin však uskutečňuje dějinnou nutnost. (Rozum vládne dějinami.)

• Člověk cítí svobodu, uvědomuje-li si nevyhnutelnost historického

vývoje a respektuje-li řád dějin.

• Nejvyšším ztělesněním svobody je stát. (V pruské konstituční

monarchii viděl vrchol pokroku.)

Význam pro další vývoj filozofie

• Pruský státní filozof

• Završil vývoj německé klasické filozofie.

• Ovlivnil další vývoj dialektiky.

• Starohegelovci – světového ducha interpretovali nábožensky

• Mladohegelovci (K. Marx) – světového ducha interpretovali