Novověká a moderní filozofie

9. Novověká a moderní filozofie

1. Renesance a novověká filozofie – racionalismus (Descartes, Leibniz, Spinoza), empirismus (Locke, Kant, Hegel)

   • Racionalismus

     = názorový postoj vycházející z přesvědčení, že poznání vychází jedině z rozumu, důvěra ve schopnost rozumu

     • nová vědecký metoda opírající se o matematiku a mechaniku

     • René Descartes – 17. století

       • francouzský filozof, matematik, označován za otce moderní filozofie

       • jeho současník je J. A. Komenský

       • snažil se dát filozofii jistotu matematiky a vybudovat pevný racionální základ poznání

       • metoda pochybování (skepse) – umožňuje přijímat jen jasná tvrzení a získání správného obrazu světa; nic nesmíme přijímat jako pravdivé nebo dané, ale nejprve se musíme osvobodit od všech předsudků bránících pravdivému poznání; nemůžeme důvěřovat svým smyslům

       • jediná jistota jsou pochyby Jestliže pochybuji, myslím, jestliže myslím, tedy jsem

       • základ položen v sebejistotě já

       • představitel dualismu Dvě na sobě nezávislé substance – duchovní (její vlastností je myšlení) a hmotná (její vlastností je rozlehlost, rozkládá se v prostoru, existenci této substance vyjadřuje geometrie, hmotou jsou jen prostorové tělesa) nad oběma substancemi je ještě neomezená
         substance – Bůh

     • Gottfried Wilhelm Leibniz

       • německý filozof, matematik

       • veškeré poznání lze dosáhnout rozumovou úvahou – pravdy rozumové, naše rozumové schopnosti jsou však omezené, proto se musíme spoléhat také na zkušenost – pravdy skutečností

       • ve věcech jsou činné síly (monády), všechny monády jsou živé, celá příroda je plná života; každá monáda je zrcadlením universa (vesmíru)

       • uspořádání světa podle Leibnize – idea o před zjednané harmonii (uložena v monádách – takto stvořil Bůh svět)

       • Leibnizova filozofie podnítila vznik německé dialektické filozofie, moderní ideje o holotropním (celostním, oduševnělém, živém) vesmíru

     • Benedictus Spinoza

       • holandský myslitel, hořký životní osud

       • filozofie musí mít matematickou jednoznačnost – stejné přesvědčení jako Descartes

       • ztotožňuje Boha a přírodu – panteismus

       • podle Spinozy všechny objekty, živočichové, rostliny i nerosty mají tělo a mysl; všechny objekty nalézají své vysvětlení v Bohu, Bůh je ve světě a svět je v Bohu, Spinozův Bůh neexistuje sám před stvořením ani je neuskutečňuje

   • Empirismus

     = názorový postoj vycházející z přesvědčení, že poznání světa vychází ze zkušenosti

     • John Locke

       • učitel, rádce a lékař šlechtické rodiny

       • vše, co víme, pochází ze zkušenosti, lidská mysl je při narození jako prázdné plátno

       • veškerá naše poznání světa vychází pouze ze zkušenosti předávané našimi smysly

       • sensualismus – druh empirismu, v rozumu není nic, co by předtím nebylo ve smyslech

       • politicky orientované spisy – teorie společenské smlouvy pro vysvětlení legitimity státu a obhajoba vlastnictví jako přirozeného práva člověka

       • k Lockově filozofii přihlížel Isaac Newton

       • představitel deismu – Bůh je geniální mechanik vesmíru, stvořil svět, do jeho chodu dál nezasahoval

     • Immanuel Kant

       • německý filozof vrcholného osvícenství, jeden z nejvýznamnějších evropských myslitelů osvícenství

       • profesor logiky, metafyziky, matematiky a jiných věd, působil na univerzitě v Královci

       • řídil se přesným denním rozvrhem

       • stal se již za života mezinárodně proslulým filozofem

       • Díla: Kritika čistého rozumu, Kritika praktického rozumu, Kritika soudnosti

       • jeho filozofická činnost je rozdělena na:

         • předkritického období pozornost věnuje přírodě, základ jeho názorů tvoří Newtonova fyzika

         • kritické období zkoumání předpokladů rozumu

         • pokritické období

     • George Wilhelm Friedrich Hegel

       • patří k největším filozofům všech dob, jeho vliv zasáhl takřka všechny evropské země

       • nejznámější se stala jeho dialektika – nový způsob myšlení každý idea nebo stav (teze) v sobe obsahuje vnitřní rozpor (antiteze), jenž si nakonec vynutí změnu, která vede k nové ideji nebo novému stavu (synteze) – nesčetné dialektické cykly

       • studium teologie, pracoval jako vydavatel novin, později ředitel gymnázia, vrchol kariéry – profesor filozofie na univerzitě v Hiedelbergu v Berlíně

       • epochální dílo – Fenomenologie ducha

       • nadchl své současníky svou filozofií dějin, podle Heglova pojetí ovládá a vytváří světové dějiny „světový duch“ (nadosobní princip – rozum, ne křesťanský duch)

       • lidská podstata uchopena historicky

       • filozofický přístup – idealismus

2. Filozofie 19. století – pozitivismus (Comte), iracionalismus (Schopenhauer, Nietzsche), marxismus apod.

   • Pozitivismus

     • Auguste Comte

       • duchovní otec raného evropského pozitivismu

       • V centru jeho pozornosti se nacházela reforma společenského života, jejím předpokladem měla být reforma vědy a celého dosavadního myšlení.

       • Za pomoci sociologie si představoval racionální uspořádání společenských procesů.

       • Víra v historický pokrok lidstva.

       • Vývoj podřízen zákonu tří stádií:

         • teologické – lidé jsou pod vlivem nadpřirozených sil

         • metafyzické – lidé nahrazují nadpřirozené síly abstraktními pojmy

         • pozitivní – pozornost je věnována faktům, filozofie je chápána jako teorie faktů, úkolem vědců je shromažďování empirických daností, faktů

       • Pozitivní filozofii pojímal jako teorii faktů, koncepcí pozitivní filozofie hodlal poskytnout společnosti ideový program rekonstrukce, čelit a zabránit.

   • Iracionalismus

     • Arthur Schopenhauer

       • německý filozof, který vycházel z Kanta a z indického myšlení buddhismu

       • Říká, že viditelný svět je jen zdání.

       • Do podstaty světa však přece jen vstupujeme prostřednictvím vůle.

       • Naše individuální a světová vůle jsou jednou a touž věcí.

       • Postoj zdůrazňující vůli se nazývá voluntarismus

       • Láska je pouhá iluze, nástroj přežití druhu, vůle jen tak „o sobě.“

       • Žijeme život plný zklamání a frustrace, když se pokoušíme uspokojit své tužby.

       • Celý život vyplňuje bytostná starost o zachování existence.

     • Friedrich Nietzsche - představitel voluntarismu

       • Vycházel ze Schopenhauera, inspirovala ho též antika a německá romantický hudba Richarda Wagnera.

       • Cítil spřízněnost s řeckým filozofem Hérakleitem. Všechnu filozofii mezi ním a sebou odmítl.

       • Podle něj je třeba vládu křesťanství a jeho hodnot radikálně překonat.

       • Jen nadčlověk, který ví, že „Bůh je mrtev,“ ztělesňuje vůli k moci

       • Nadčlověk nesrovnatelně mocný – a osamělý

       • Filozofování – negativistické, skeptické, destruktivní

   • Marxismus

     • Karel Marx

       • jeden z největších revolučních myslitelů 19. století, ostrý kritik kapitalismu a socialistických teoretik

       • zaujetí pro demokracii, levicově orientován

       • S Engelsem vypracovali základy teorie komunismu.

       • vytvořil společně s Bedřichem Engelsem důsledně materialistickou filozofii – dialektický materialismus, přejímá Hegelovu dialektiku jako metodu, ale naplňuje ji materialistickým obsahem, sám říká, že ji postavil z hlavy na nohy, v dialektice vidí revoluční princip

3. Vybrané směry a jména 20. století, postmodernismus

   • Fenomenologie

     • filozofie pracující s termínem fenomén (jev), zkoumá věci takové, jaké jsou, jak se nám jeví

     • metoda fenomenologické redukce – člověk se dostane k podstatě jen tehdy, pokud se zřekne přijímaných názorů a tradovaných pravd, velice vlivný proud, protipól Kanta

     • Martin Heidegger

       • německý filozof, Husserlův žák

       • považován za největšího filozofa 20. století

       • zabývá se bytím, lidskou existencí

     • Edmund Husserl

     • Jan Patočka

   • Existencialismus

     = filozofie zaměřena na lidskou existenci

     • Jean Paul Sartre

     • Albert Camus

   • Neomarxismus

     = směr často spojen s anarchismem, existencialismem a psychoanalýzou

   • Novopozitivismus

     = pracuje s fakty, předmětem filozofie má být analýza vědeckého jazyka a jazyka vůbec – analytická filozofie

   • Postmodernismus

     = myšlenkový směr, který se projevil ve všech oblastech umění – literatura, hudba, malířství, film, ve filozofii, architektuře, náboženství, sociologii

4. Česká filozofie – Hus, Komenský, T. G. Masaryk, J. Patočka; současní čeští filozofové – Erazim Kohák, Václav Bělohradský

   • Jan Hus

     • církevní reformátor, kazatel, rektor univerzity v Praze

     • Usiloval o nápravu křesťanské církve a společnosti respektováním novozákonních ideálů, vyzdvihoval úlohu mateřského jazyka.

   • Jan Ámos Komenský

     • novověký filozof, myslitel, pedagog, teolog – biskup jednoty bratrské, mluvčí pobělohorské emigrace

     • Díla:

       • Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – pojednává o lidských věcech, o možnosti všeobecného osvícení, k samostatnosti je člověka vychovávat, což obnáší všeobecné, všestranné vzdělání nejvýznamnější

       • Labyrint světa a ráj srdce – člověk není pouhým příjemcem informací, nýbrž prožívajícím aktérem, který nemůže jednat jinak než ze svého pochopení a prožitku situace

   • Tomáš Garrigue Masaryk

     • navazuje na Jana Husa a Jana Ámose Komenského

     • působil jako docent na univerzitě ve Vídni, profesor na univerzitě v Praze

     • český filozof, sociolog, pedagog, později politik a státník

     • Zaměřil se na tři okruhy otázek dějiny, náboženství, etiku

   • Jan Patočka

     • představitel fenomenologie

     • Husserlův a Heideggerův žák

     • originálně rozvíjel myšlenky svých učitelů a obohacoval je o nová témata

     • Filozofii chápe jako péči jedince o duši, existence člověka prochází třemi stádii:

       • pohyb zakotvení – hledání individuálního místa ve světě a mezi ostatními lidmi, člověk hledá přijetí

       • pohyb reprodukce – charakterizován prací, pomocí které člověk udržuje svou existenci, životní obstarávání

       • pohyb průlomu – setkání člověka se sebou samým, lidská existence není jen obstarávání a konzumní život, průlom znamená nespokojit se s ideologií, propagandou ani jinou nabízenou pohádkou, člověk zjišťuje, že o svou existenci musí neustále aktivně bojovat a pečovat, zavázat se k zodpovědnosti za vlastní život, která ho vede k platónské péči o duši

   • Erazim Kohák

     • vystudoval a působil v exilu

     • filozofie totožnosti: Domov a dálava – otázka národní identity, vše pestré v přírodě i v kultuře

     • filozofie ekologické etiky: ukazuje člověka jako bytost odpovědnou za následky lidské přítomnosti ve světě

   • Václav Bělohradský

     • filozof a sociolog

     • v roce 1970 emigroval do Itálie

     • od roku 1980 v Česku

     • postmoderní myslitel

     • zabývá se občanskými ctnostmi, vztahem mezi filozofií a médii

     • odmítá přeceňování moci symbolů a kultury