Řecká přírodní filozofie

Řecká přírodní filozofie
charakteristika období:

6.- 4. století př.n.l.

postupné vyčleňování z mytologického výkladu světa, snaha objasnit svět pomocí přírodních sil

za základ všeho považována arché (pralátka), základní princip obsahující aktivní vnitřní život

věci vznikají z pralátky a zase se do ní navrací – tzn. svět má svůj řád – kosmós

POZN. – z díla přírodních filozofů pouze fragmenty, zdrojem nepřímé citace z děl pozdějších autorů

Mílétská škola

Označení pro skupinu filozofů, kteří začínají
realizovat přechod od mýtu k logu (žili ve městě Milétos)

Snaha o vysvětlení světa přirozeným způsobem, hledání pralátky

Představitelé:
Tháles – cestovatel, státník, přírodovědec (astronomie, matematika), za arché považuje vodu
Anaximandros – za arché považuje neurčitý princip apeiron (neomezené, neurčité, nemá hranice)
Anaximenés – arché chápe jako neurčitý, neomezený vzduch

Pythagoras ze Samu – přírodovědec, matematik, filozof, zakladatel náboženské sekty pythagorejců
- spíše než arché hledá prazákon, který zakládá řád kosmu, v číslu, mezi jednotlivými součástmi našeho světa jsou neměnné číselné vztahy
(příroda se mění, číslo zůstává konstantní)

Pythagorejci - rozvíjejí Pythagorovu filozofii, propojují ji s učením o reinkarnaci duše, kterou chtějí osvobodit čistotou a střídmostí z koloběhu životů

Elejská škola

Založena ve městě Elea, představitelé poukazují na vztah mezi pravým poznáním (zdrojem rozum) a pouhým zdáním (zdrojem smysly)
bytí je věčné, neproměnlivé s rozmanitostí jednotlivých jevů = neexistence pohybu

Představitelé:
Xenofanés – kritik antropomorfizace bohů, prosazuje panteismus
Parmenidés – autor koncepce elejského myšlení
Zenon – dokazuje Parmenidovo učení tzv. aporiemi, paradoxy týkajícími se pohybu (Achiles a želva, půlení, letící šíp, závodiště)

Achiles a želva - Achilles – nejrychlejší běžec – nikdy nedohoní želvu, která je o kus před ním. V okamžiku, kdy totiž doběhne na původní místo želvy, želva se posunula o malý kousek dál. Když Achilles uběhne tento kousek, je želva zase o kousek dál a tak až do nekonečna. Jeho pohyb lze tedy popsat jako nekonečnou řadu stále kratších úseček

Letící šíp je v každém okamžiku v určitém bodě, a protože v bezrozměrném bodě není žádný pohyb možný, je zde v klidu. Je tedy v klidu i po celou dobu – a přece se domníváme, že letí.

Půlení: představme si, že někdo chce uběhnout vzdálenost 100 m. Než se tam ale dostane, musí uběhnout 50 m, předtím už 25 m a tak dále až do nekonečna. Takže se "nemůže" hnout z místa, protože každý pohyb vyžaduje nekonečně mnoho dílčích přesunů - chybně předpokládá, že uběhnutí nekonečného počtu dílčích úseků vyžaduje také nekonečný čas.

Staří Řekové odmítali představu nekonečna a považovali za absurdní, že by se s ním dalo počítat.

Herakleitos

Tzv. temný filozof

Podstatou světa je oheň, rozněcuje se a zhasíná podle zákona Logu (rozum, řád, zákon) a z něj vznikají, zanikají, mění se a pohybují jednotlivé věci, svět je neustálou změnou
= příčinou je boj od sebe neoddělitelných protikladů, které ale spojuje harmonie = dialektika

“Panta rhei” – Vše plyne.

“Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.”

Mladší fyzikové

Učí, že arché není nadána vlastním životem, je pohybována vnější silou

Empedokles z Akragantu
- završuje hledání arché: věci vznikají mísením částeček kořenů všeho (4 elementy – oheň, voda, vzduch a země) a rozpojováním zanikají
- dění je ovládáno dvěma protikladnými principy: Láskou (sjednocující) a Svárem (rozdělující)

Anaxagoras z Klazomen
- neomezené množství kvalitativně odlišných pralátek – tzv. semen, vznik a zánik dán spojováním a rozpojováním těchto věčných zárodků ovládaných kosmickým duchem - nús

Atomismus

Navazuje na Anaxagora, kompromis názorů
eleatů a Herakleita, ovlivnil vědu až do 19. století

Představitelé:
Leukippos – vytvořil základní koncepci atomismu, vytvořil první dochovaný zákon kauzality (“Ani jedna věc nevzniká bez příčiny, nýbrž vše vzniká z nějakého důvodu a nutnosti.”)
Démokritos – svět se skládá z atomů (jsoucna) a prázdna (nejsoucna) z atomů (malé nedělitelné věčné částečky) vše (včetně člověka a jeho duše) vzniká spojováním a zaniká jejich rozpojováním