Ivan Vyskočil - Kosti

Technická univerzita v Liberci

Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická

Ivan Vyskočil - Kosti

Tereza Kašparová

Specializace v pedagogice: Anglický jazyk – Český jazyk

Akademický rok: 2019/2020

Česká literatura 2. poloviny 20. století, PhDr. Zdeněk Šanda, Ph.D.

O autorovi

Tato kapitola byla zpracována s pomocí Slovníku české literatury po roce 19451 v elektronické podobě.

Ivan Vyskočil je českým spisovatelem, dramatikem, hercem, režisérem a pedagogem. Narodil se 27. dubna 1929 v Praze. Po odmaturování studoval herectví a režii na DAMU, po absolutoriu pak dále psychologii a herectví na FF UK. Brigádně působil v ústavu pro delikventy jako vychovatel a později působil také jako učitel češtiny, pedagogiky a psychologie.

V kontextu českého divadla je klíčovou osobností 20. století. V 60. letech se Vyskočil svými povídkami začlenil mezi nejvýznamnější soudobé české spisovatele.

Mezi jeho nejznámější díla patří Vždyť přece létat je snadné (1963), Kosti (1966), Malé hry (1967), Ivan Vyskočil a jiné povídky (1971), Malý Alenáš (1990), Nedivadlo Ivana Vyskočila (1996) nebo Vždyť přece létat je o hubu (2000).

Vyskočil je zakladatelem pojmu text-appeal. Název je odvozen z termínu „sex-appeal“, což je anglický název pro sexuální přitažlivost. Text-appeal tedy označuje přitažlivost textu. V text-appealech šlo především o povídky, čtené (nikoliv však hrané) na jevišti jejich autory. Text-appeal byl atraktivní díky své antiideologičnosti, protože se nepohyboval v rovině oficiálně hlásaných a globalizovaných názorů, spíše vyjadřoval pocity mladých lidí, kteří žijí tady a teď. Texty Ivana Vyskočila si získaly publikum svou intelektuální neobvyklostí, balancováním na hranici vážných a nevážných témat, nesouhlasem s běžnými myšlenkami a jeho smyslem pro nesmysl.2

Kosti

Jedná se o soubor povídek, kterých je zde 10. Již názvem knihy Vyskočil naznačuje, že vytváří pouze „kostry“ příběhů, které se pak mohou různě variovat nebo se převyprávět jiným způsobem. Povídky na sebe nenavazují, společné je jim pouze téma. Tyto povídky rámuje a propojuje monolog autora, který je zároveň vypravěčem. Ten promlouvá k redaktorce a vysvětluje jí, jakým způsobem kniha vznikla. Vypravěč pak přímo říká: „Představení z vyprávění, to je vlastně text-appeal. Několik lidí, postav představení, vypráví své kratší příspěvky, které na sebe nijak dějově nenavazují, ale které vycházejí z jednoho tématu, z jedné atmosféry, z jednoho nápadu (názvu), který je „kostrou“ takového představení.“3. Vypravěč ve skutečnosti nepromlouvá k redaktorce jako takové, ale ke čtenáři, kterému dává návod, jak s povídkami pracovat. Redaktorka je zástupcem těch, kterým je kniha určena.4

Vyskočil ve svých rámcových vstupech přímo uvádí následující povídky např. tímto způsobem: "Když si na to vzpomínám, bylo to asi takhle:"5, "Tak takhle to nějak bylo. "6, "Nevyprávěl jsem vám to?"7 apod. Z těchto promluv je znatelné, že vypravěč není spolehlivý a mohl na něco zapomenout. Autor tyto projevy využít proto, aby vypravěče přiblížil čtenáři, který se s ním může ztotožnit, protože vidí, že vypravěč je také „jen“ člověk, který není dokonalý a může na něco zapomenout.