Ivan Vyskočil - Kosti

Vypravěč na začátku díla vysvětluje, že na počátku chtěl vytvořit text-appeal o večírku absolventů pomocného gymnázia (tedy gymnázia, které navazuje na pomocnou školu). Jednotlivé povídky pak popisují možné pomocné životy a pomocná zaměstnání, ve kterých to účastníci večírku „někam dotáhli“. Tématem, které propojuje povídky, jsou tedy „pomocné životy“. V povídce „Zelený je strom života čili Pomocný ženich“ se objevuje pomocný ženich, který předstírá sňatky; v povídce Blb nalézáme další pomocné zaměstnání a to takové, že člověk předstírá hlupáka, aby se kolegové cítili lépe a udělali přesný opak toho, co blb řekne. V povídce Och, Kusejr, to byl talent! je za pomocnou aktivitu považována likvidace nepohodlných otázek pomocí jejich rozmělnění. Tyto pomocné činnosti jsou použity jako zdroj humoru a ironie.

Přesto, že jde o samostatné povídky, z nichž každá má své téma, celá kniha je propojena kritikou a politickými názory autora.8

Konstrukčním prvkem Vyskočilových povídek je jazyk. Vyskočil slova odpoutává od jejich přeneseného významu a zesiluje jejich prvotní význam, vše je chápáno doslova a je dovedeno do absurdity. I tato skutečnost vede ke grotesknosti, humornosti a absurditě – např. Kusejr rozmělňuje smysl řečeného a poté i reálný svět, včetně sebe: „To Kusejr míval ve zvyku, že když byl tázán, tak se k tématu rozhovořil. A jak tak hovořil o tom, že jedna a jedna jsou dvě, tak jedna ponenáhlu přestávala být tak docela jednou a stala se z ní skoro jedna,… , a když konečně dohovořil, tak z toho, o čem hovořil, nezbylo dočista nic. Všechno, o čem hovořil, rozmělňoval. Podobně dopadl Archimédův zákon. Z toho zůstala jen ta kapalina! Z Londýna nadělal tisíc Benešovů.“9. Například právě v této povídce lze nalézt znatelnou kritiku politického režimu, která se schovává v humoru a nadsázce. V této době totiž docházelo k ignorování nebo dokonce k tabuizování určitých témat a otázek, které se zrovna nehodily. Přesně tuto situaci Vyskočil v povídce líčí: „Tak nejdříve se tvrdilo, že ty druhé, nepěkné otázky vlastně vůbec neexistují. Ale to nebylo zrovna moudré. Protože už tím, že se říkalo, že neexistují, už tím se upozorňovalo na jejich existenci. Tak tedy se vytáhlo do boje proti otázkovitosti těch nepěkných otázek, že jako nejsou otázkami a podobně. Ale víte, jak to v životě chodí. Jakmile proti něčemu bojujete, tak jen zdůrazníte, ba zveličíte význam toho, proti čemu bojujete. A znáte lidi. Když je někde něco proti, hned si toho něčeho začnou hledět i ti, které by to jinak v životě nenapadlo. A nakonec se těmi nepěknými otázkami jako otázkami začali nepěkně zabývat i ti, kteří proti nim jakožto otázkám bojovali, a to byl extra malér.“10 Když se vypravěč snaží tyto (pro náš reálný svět nesmyslné) významy dovysvětlit pomocí logického rozboru (např. pomocí nákresu u pomocné biofyziky) nebo pomocí poznámek delších než je samotný text (ty se objevují v povídce Prožluklost), činí čtenáře ještě více zmateným. Využito těchto nesmyslů a absurdních situací bylo proto, že autor v nich zrcadlil aktuální společenskou a politickou situaci, tím vytvořil text přitažlivý pro dobového čtenáře.11