ČD- Král Lávra

KRÁL LÁVRA

1. AUTOR

Karel Havlíček Borovský (1821-1856) se narodil v rodině kupce v Borové. Odhodlán stát se podobným knězem, začal Havlíček po absolvování německobrodského gymnázia a pražské filozofie studovat teologii, poté byl ale ze semináře vyloučen. Vrcholná léta svého života věnoval politické činnosti a novinám.

Karel H. Borovský novinář. Stal se vychovatelem v Rusku. Za ročního pobytu tam začal psát epigramy. Po návratu na sebe upozornil prózami, v nichž kriticky i s osobním zaujetím referoval o poměrech v carské říši (celek z nich chystaný nazval roku 1845 Obrazy z Rus). Současně jako čtyřiadvacetiletý vzbudil roku 1845 důvěru předních osobností českého světa také kritikou Tylovy prózy Poslední Čech a polemikou s jejím autorem. Tenkrát se s ním začal stýkat historik František Palacký a doporučil ho jako redaktora do jediných českých novin, vládních Pražských novin (s beletristickou přílohou Česká včela). Ty Havlíček vedl od ledna 1846 a opustil je na jaře 1848, když začal vydávat vlastní Národní noviny. (Z nich pořídil výbor Duch Národních novin). Nakrátko vstoupil na politické jeviště při Slovanském sjezdu, dále jako člen Národního výboru a jako poslanec říšského sněmu. Spolu s J. K. Tylem Havlíček podstatně přispěl k vytříbení publicistického stylu. Knižnost, která tam vládla dříve, překonal spojením silného živlu lidové promluvy s klasickou vzdělaností. Po porážce revoluce zůstával jediným opozičním novinářem. Když musel zastavit Národní noviny, vydával ještě v Kutné Hoře časopis Slovan (květen 1850 – srpen 1851); ten z velké části psal sám. Proticírkevní polemiky, ve Slovanu otištěné, stačil ještě vydat samostatně (Epištoly kutnohorské, 1851).

Jako umlčený novinář se s mladou rodinou odstěhoval k matce a k bratrovi do Německého Brodu. Tam ho v prosinci 1851 zatkla policie a byl deportován do tyrolského městečka Brixenu. Zde napsal satirické básně Tyrolské elegie a Král Lávra; báseň Křest svatého Vladimíra nedokončil. S ohledem na nemocnou ženu a dcerku byl z internace propuštěn na jaře 1855, když se odřekl veškeré veřejné činnosti. Doma však jeho žena mezitím zemřela, Havlíček žil pod policejním dohledem. Manifestační účast při jeho pohřbu (zemřel v Praze 29. července 1856) nicméně ukázala, jaké autoritě v národě se těšil.

Karel H. Borovský satirik. Havlíček znal satirické povídky francouzského encyklopedisty Voltaira (některé z nich přeložil). Sám se však jako satirik vyjadřoval převážně veršem, poučeným na lidové písni. Řečí vázanou a jejími specifickými prostředky (rytmem, rýmem, přesahem, slokou aj.) dokázal Havlíček vyostřovat vtip a útok, dodával nejsmělejším myšlenkám a postojům přesvědčivost, půvab i „národní sdělnost“. Tento přístup objevoval nové možnosti, jak zužitkovat lidovou píseň pro moderní básnictví. V nejvypjatější politické akci let 1848-49 skládal Havlíček aktuální texty na nápěvy známých lidových písní; napodoboval tak praxi kramářských tisků.