ČD - Povídky malostranské
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
POVÍDKY MALOSTRANSKÉ
AUTOR
Jan Neruda (1834-1891) strávil větší půlku života na Malé Straně v Praze. Studium práv nedokončil, živil se žurnalistikou. Začínal jako lokálkář (lokálka= zprávička v novinách o místní události), pak se naplno věnoval fejetonu (časopisy Čas, Hlas od roku 1865 v Národních listech). Hojně cestoval, odtud vychází jeho cestopisné fejetony Obrazy z ciziny či Menší cesty. První spisy Jana Nerudy vydával po autorově smrti Ignát Herrmann. Neruda fejetonistou. Vydával tedy fejetony, nedlouhé vypravování, umísťované na stránce novin pod čáru, které se měly od ostatních článků lišit osobním postojem a tónem fejetonisty. Povzbuzen svým úspěchem v novinách začal autor pořizovat z vybraných fejetonů knihy Obrazy z ciziny, Studie, krátké a kratší či Žerty, hravé i dravé. Současně proměňoval ladění nově vznikajících fejetonů. Zatímco v šedesátých letech dbal i na poznávací a společensko-kritické poslání své rubriky, postupně spojoval fejeton spíše s dobrou a vtipnou zábavou.
Neruda povídkářem. Mezi jeho povídkové knihy patří Arabesky, kniha zalidněna postavami z okraje pražské společnosti. Ty ale nebyly tolik oceňovány, protože je zastínily Povídky malostranské.
Neruda básníkem. Mezi svými vrstevníky V. Hálkem, A. Heydukem a R. Mayerem se Neruda vyjímal jako hořký ironik a skeptik. Jeho prvotina Hřbitovní kvítí nebo Kniha veršů obsahují depresivní prvky (pohřeb…). Větší úspěch získala trojice sbírek Písně kosmické, Balady a romance a Prosté motivy.
Neruda dramatikem. Dramatická tvorba sice Nerudu lákala, ale jeho pokusy o divadelní hry neskončily slavně. Naštěstí byl jejich autor sebekritický a tuto literární oblast brzy opustil. Nejčastěji je připomínaná veselohra Ženich z hladu.
Jan Neruda patřil do skupiny Májovců. Tato básnická generace dala svým činem zřetelně najevo, že stávající situace nejen v literární oblasti je nepřijatelná a neudržitelná. Proto byl v květnu 1858 vydán almanach Máj, v němž byl jako redaktor uveden publicista a básník Josef Barák, ačkoliv hlavními organizátory byli Vítězslav Hálek a Jan Neruda. Právě Jan Neruda nemohl být jako redaktor uveden, neboť byl v té době nepříznivě hodnocen za sbírku Hřbitovní kvítí. Almanachem chtěla dát skupina najevo svou nespokojenost s politickým i kulturním životem, mínili prosadit demokratické ideály. Cílem májovců bylo vytvořit novou literaturu, jež by pravdivě zobrazovala svět (odtud pramení tíhnutí k realismu). Mezi nejznámější představitele patří Rudolf Mayer, Karolína Světlá, Vítězslav Hálek nebo Adolf Heyduk.
CHARAKTERISTIKA DÍLA
Tuto svou druhou knihu drobných próz (13 povídek) pojal Neruda jako povídkový cyklus sjednocený prostorem – Malou Stranou. Danou čtvrť důvěrně znal z dětství a mládí. Neruda popisuje Malou Stranu jako svérázné starosvětské prostředí, klidné a tiché, jež jako by bylo odděleno od okolního pulsujícího světa. V popředí pozornosti není však jen kolorit místa, ale také svět maloměstských lidiček, žebráky počínaje a přes živnostníky honorací konče. Scény z hostince, z domácností, z ulic nebo z nádvoří domů skládají dohromady věrný obraz charakteristických lidských rysů a vlastností. Nerudova pozornostj e skutečně nejvíce zaměřena k citlivé a věrné charakterizaci postav. Projevuje se to ve výběru detailů a v maximální konkrétnosti.