ČD - Povídky malostranské

Povídky jsou projevem realistického ztvárnění skutečnosti. Ale vzhledem k jejich specifickému záběru na jednotlivé postavy hovoříme o drobnokresbě. Vysoce je hodnocena umělecká stránka jazyka povídek- přesně v souladu s realistickým pohledem na svět překonal Neruda romantický a patetický sloh se složitou syntaktickou stavbou. Výběr slov a větná stavba jsou blízké spíše hovorové řeči, vše směřuje ke stručnosti a k úsečnosti.

Povídky malostranské (1878) znají „maloměstské“ zátiší prosvětlené humorem jen v několika titulech (Hastrman, Pan Ryšánek a pan Schlegl, Svatováclavská mše, Jak to přišlo…). Jinde autor dojem idyličnosti zpochybňuje, až se mu vysmívá.

Zdání idyličnosti se zásadně popírá ve dvou povídkách rámcových a nejdelších, v Týdnu v tichém domě a ve Figurkách. Dějištěm v obou je činžovní dům, který se zdá být „tichý“. Ale soužití nájemníků a pánů domácích je plné napětí a změn. V Týdnu v tichém domě se kříží a splétají zájmy bohatých a chudých, vdavekchtivých a svobodných, zaměstnavatelů a zaměstnanců, spisovatele a těch, o nichž mladý autor píše, které provokuje a oslovuje.

Ve Figurkách je dům s vyhlídkou na Petřín, kde se usazuje kandidát advokacie Krumlovský ve snaze soustředit se na studium a co nejdřív dokončit práva, pozorován domýšlivým naivkou, který si vede zápisky. Jakkoli se tento kandidát advokacie holedbá svou zralostí, nevidí do skrytých záměrů lidí (když kupříkladu paní bytná opakovaně uléhá na jeho lůžko, netuší, že se mu nabízí). Opakované výroky a gesta postav se v takto povrchním nazírání jeví jako groteskní až nesnesitelné stereotypy.

Z drobných próz v Povídkách malostranských postupně upoutává ve 20. století pozornost povídka nejkratší, U Tří lilií. V prostoru zvenčí určovaném letní bouřkou, zevnitř nedělním tancem v obyčejné hospůdce při hradbách Strahovského kláštera prožije muž ne odolatelné vábení k neznámé dívce. I když se pak mimoděk doví, že „krásnooká“ přichází od matky, jež právě zemřela, povolnosti děvčete navzdory jistému morálnímu nastražení využije. Vypravování v první osobě vtiskuje povídce U Tří lilií dojem autobiografičnosti. Kolize smrti a života, mravního hodnocení a erotické vášně tím pro Nerudovo okolí nabývala na vyzývavosti; v časovém odstupu svět Povídek malostranských a jejich autora zdůvěrňuje.

S výjimkou Týdne v tichém domě, vyprávěném „neosobně“, a Figurek stavěných jako mozaika zápisků hlavní postavy mají Povídky malostranské vypravěče v první osobě. Ten k prostředí, jež představuje, patří i nepatří. Všecko tu důvěrně zná od dětství – ale všecko se jinak jeví dětské upomínce a jinak zraku zralého muže ostražitému vůči všemu „malému“. Tento přinejmenším dvojí zorný úhel vypravěče všecko v Povídkách malostranských relativizuje; dožaduje se přemýšlivého čtení.