ČD- Rukopis Královedvorský a zelenohorský
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
RUKOPIS KRÁLOVEDVORSKÝ A ZELENOHORSKÝ
(MOŽNÍ) AUTOŘI
Pozornost se postupně soustředils na nálezce RK Václava Hanku (1791-1861) a jeho přítele, novináře a literáta Josefa Lindu (1789-1834). Z dvojice se přesvědčivější osobností jevil Josef Linda, autor preromantické historické povídky Záře nad pohanstvem aneb Václav a Boleslav a pozoruhodného dramatu Jaroslav Šternberg.
CHARAKTERISTIKA DÍLA
Jsou to texty vztahující se k hrdinské české minulosti.
RUKOPIS KRÁLOVEDVORSKÝ:
To je šest hrdinských a historických zpěvů, dvě básně lyricko-epické a šest lyrických písní (Růže, Žežulka, Opuštěná). Epické básně mají za námět například českou předhistorickou pověst o válce knížete Neklana a jeho vojevůdce Čestmíra s knížetem Vlaslavem, o válčení Čechů s Poláky a Němci („Sasíky“), a zvláště o údajném vítězství Jaroslava ze Štenberka nad Tatary na střední Moravě.
V básních se objevují postavy mystických pěvců (Lumír), mytických hrdinů (Záboj a Slavoj) i pseudo-historických osob, např. Jaroslava ze Štenberka.
RUKOPIS ZELENOHORSKÝ:
První zlomek básnický (Volba Vladyky) obsahuje všeobecná ustanovení o společenské organizaci, o volbě vladyky a o jeho povinnostech. Zde chybí začátek textu. Druhý (rozsáhlejší) básnický zlomek (Sněm na Vyšehradě) popisuje soud kněžny Libuše nad dvěma znepřátelenými bratry Chrudošem a Šťáhlavem o nástupnictví ve vládě nad Čechami. Další část textu chybí- neznáme konec.
LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT
Od druhé poloviny 18. století se v Evropě šířil kult starobylé národní epiky. Ještě více oceňovali lidé na počátku 19. století hrdinskou epiku z doby raného středověku. Pozornost přitahovaly španělské básně o Cidovi, francouzské o císaři Karlu velikém o jeho družině apod.
Silný ohlas měla u nás tehdy hrdinská epika slovanská, například ruské Slovo o pluku Igorově (jež přeložil V. Hanka i J Jungmann) a především jihoslovanské hrdinské zpěvy.
Za záhadných okolností se tak objevily dva údajně staročeské rukopisy. První z nich objevil žák J. Dobrovského Václav Hanka (1791-1861). Našel ho roku 1817 ve věžní místnosti kostela ve Dvoře Králové (odtud název). Hned o rok později zaslal tajemný anonym nejvyššímu purkrabímu (=nejvyšší představitel zemské správy) hraběti Kolovratovi rukopis, který obsahoval báseň údajně z 10. století. Později se ukázalo, že zasílatelem byl panský úředník Kovár ze zámku Zelená hora u Nepomuku (odtud název).
RZ sice hned odmítl znalec české literatury Josef Dobrovský jako podvrh (v roce 1824 proti němu vystoupil v článku “Literární podvod“), ale mladá generace ho za to odsoudila a v pravost obou památek uvěřila. Byla uchvácena jejich poetickou sílou a působivostí a čerpala z nich údaje o českém dávnověku. Také zahraniční ohlas byl značný, zvláště když na RKZ upozornil evropské vzdělance J. W. Goethe.