ČD- Mistr Kampanus

Vzdálenost mezi snažením titulní postavy a mezi akcemi dobyvatelů se ve skladbě románu projevuje tím, že převratné události probíhají bez Kampanovy účasti (o bitvě na Bílé hoře, obsáhle v románu vypodobněné, se titulní postava dovídá od věrného žáka Knobelia) nebo za jeho zděšeného, bezmocného přihlížení (tak je tomu při popravě českých pánů na Staroměstském náměstí). V románě se stýkají, prostupují a střetávají tři způsoby podání: způsob lyricky náladový a meditativní, který připomíná mluvu básnickou (nejen v samomluvách básníka Kampana); způsob zpravodajsky věcný, jehož objektivnost mívá ironický podtext (charakterizuje dějinné akce a jejich oficiální představitele). Třetí způsob zosobňuje Mollerus s projevem bodrým až vulgárně groteskním. V této stylové různorodosti i v jisté kompoziční rozbíhavosti díla vyčteme znamení doby, o níž román pojednává, i té, ke které se obracel.

Osudy Karlovy univerzity i jejího rektora jsou v románě pojaty jako příznak národního údělu po bělohorské porážce, jako pokus vysvětlit, proč její důsledky byly tak dalekosáhle pustošivé. Wintrův pohled je krajně nesentimentální, snaží se vystopovat vnitřní slabost Čech před Bílou horou i po ní. Ze slabosti se obviňuje i titulní rek románu. Kampanus patří do galerie Wintrových tragických postav, které svou mravní převahu nad okolím prokazují tím, že ve světě plném protimluvů a zvratů trvají na citech, postojích a myšlenkách, které přijaly pro sebe jako závazné, a ústupky vůči násilí berou jako svou prohru.

Předlohou pro román Mistr Kampanus byl Winterovi rektor Karlovy univerzity Jan Campanus Vodňanský, historicky doložená postava.

V románu se setkávají tři rozdílné styly vyprávění. Dějinné události i jejich oficiální představitelé jsou charakterizování neosobním, objektivním a zpravodajsky věcným jazykem. Básnickým jazykem jsou vykresleny lyrické nálady např. v samomluvách básníka Kampana. Jazyk Molleruse využívá vulgarit, ale i přátelského tónu.

1. LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT