ČD- Slávy dcera
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
SLÁVY DCERA
AUTOR
Jan Kollár (1793-1852). Pocházel ze slovenské evangelické rodiny. V rozpravě O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými (1836). Slovany chápal jako jeden národ, tvořený čtyřmi základními „kmeny“: českým (československým), polským, ruským a ilyrským (ten zahrnoval všechny jižní Slovany). Tento projekt „jednoho slovanského národa“ odmítl později právem K. Havlíček. Vývoji českého myšlení a literatury však dával kladné podněty až do 20. století. Filozofickými myšlenkami obsaženými v Kollárově díle se inspiroval ještě T. G. Masaryk ve své České otázce (1895).
Jan Kollár byl i pozoruhodný prozaik. Dodnes si zachovaly čtenářskou účinnost jeho Paměti z mladších let života a jeho živé, byť učeností naplněné cestopisy z Itálie, Švýcarska a Německa. Ale především se jako prozaik uplatnil sbírkou svých kázání, kterou vydal pod názvem Nedělní, svátečné a příležitostné kázně a řeči (2 díly, 1831 a 1844); touto knihou, psanou vznosným slohem a zaměřenou na šíření moderních životních postojů, navázal na tradice žánru, který měl čelné postavení v době barokní a své místo neztrácel ani v próze 19. století.
Byl to posledního slovenský autor národního obrození píšící česky.
CHARAKTERISTIKA DÍLA
Slávy dcera (tj. „dcera bohyně Slovanstva) (1824) je sbírka sonetů, v níž se vzájemně prostupují dva ideály- láska k ženě a láska k národu. Autor podřídil svůj osobní prožitek nadosobním vlasteneckým a humanistickým hodnotám. V alegorickém obraze slovanské mytologie vyzvedl myšlenku slovanské vzájemnosti, která posilovala naději a sebevědomí malých národů, podřízených tehdejší vládě habsburské monarchie.
Lyrický hrdina zde putuje slovanským světem v krajinách kolem řeky Sály, pozdraví Labe a svou pouť ukončí u Dunaje (podle jmen řek jsou pojmenovány jednotlivé zpěvy). Opustil v Německu milovanou dívku Mínu, aby mohl plnit nadosobní životní úkol, totiž působit jako evangelický farář v hlavním městě Uherska mezi slovenskými věřícími. Zároveň si však odchod od Míny vyčítá, trpí jím a znovu a znovu v sobě jitří touhu setkat se s ní.
Tento básnický cestopis byl složen ze znělek psaných slabičně přízvučným veršem. Do čela skladby postavil Kollár velký předzpěv, psaný v antickém časoměrném metru zvaném elegické distichon (tj. dvojverší skládající se z hexametru a pentametru). V něm velebným tónem líčí nešťastný osud Slovanů a apeluje na sebevědomí svých současníků i vůli k činu. Slávy dcera odkazovala k světové literatuře, zvláště k znělkám (sonetům) Franceska Petrarky, současníka a přítele Karla IV. Základním principem „pouti“, „putování“ navazovala na největší dílo italské literatury La commedia divina, (Božská komedie), duchovní epos Danta Alighieriho ze 14. století. Osnovou putování připomínala zároveň nejznámější soudobé dílo anglického romantika George Gordona Byrona, nazvané Childe Haroldova pouť.