Indie

Indie je federativní republika tvořena 29 státy a 7 svazovými teritorii. Indie je národnostně
a jazykově různorodá, proto je zde velmi běžný vznik nových členských států. Tyto státy vznikají odtržením části území od původního státu. Takto například vznikl roku 2014 nový stát Telangana, který se odtrhl od území Ándhrapradéš.

Patrným jevem v Indie je nejednotnost v udávané rozloze a vymezení severovýchodní
a severozápadní hranice. Spornými územím je zde stát Kašmír a Džammů, na které si činní nároky i Pákistán a Čína (Tybrdo, 2017).

HISTORICKÉ UDÁLOSTI

Indická historie je velmi bohatá. Nejstarší civilizace vyskytující se v údolí řeky Indus sahají
až do 3. tisíciletí př. n. l. V této době se objevila harappská kultura, které se šířila podél celého údolí řeky Indus. Typickými znaky této kultury byly monumentální cihlové stavby, pravoúhlé sítě ulic a kanalizační síť. Díky archeologickým nálezům bylo prokázáno, že obyvatelstvo těchto měst se mohlo pyšnit vymoženostmi jakou jsou např. koupelny (Orbion, 2017).

Od poloviny 2. tisíciletí př. n. l. začalo Indii obydlovat indoevropské kmeny přicházející
ze střední Asie a východní Evropy. Toto obyvatelstvo migrovalo postupně v několika vlnách. Mísili se s původními obyvateli (tzv. Drávidé) nebo je vytlačovali na jih země. V této době taktéž vzniklo prvotní rozdělení do sociálních kast. Od 5. století př. n. l. se v zemi začal šířit buddhismus, jež se rozšířil po celé východní a jihovýchodní Asii a džinismus, jež vyznávali především přívrženci řad obchodníků. Buddhismus byl nakonec vytlačen hinduismem, stal ose tak však až ve středověku za vlády dynastie Guptovců. Do Indie se začal v 16. století šířit
od západu islám. (Wikipedia, 2017).

Islám byl reprezentován Mughalskou říší. Základy této říše položil princ Bábu vpádem
ze střední Asie. Indie byla osídlena Mughali po více jak 300 let. V době jejich největšího rozkvětu sahalo území od Kandarháru na severozápadě až k Bengálsku na východě,
od Kashmiru na severu až po Dakším na jihu. Velký význam měla architektura, která spojovala islámské a hinduistické tradice. Nejvýznamnější památka Indie Tádž Mahal, pochází práv z této doby. Za dynastie Mughalů se do Indie vypravovali evropští obchodníci, kteří za pobřeží začali zakládat první osady a posléze kolonie. Své obchodní továrny zde zakládali Portugalci, Holanďané, Francouzi a Angličané. Portugalci a Francouzi však pozbyly velkou část svého území díky sporům s Angličany. Ti roku 1600 založili britskou Východoindickou společnost, která započala systematickou kolonizaci celého indického subkontinentu. Vrcholem společnosti byl vznik Britské Indie v 19. století.

Ve 20. století se strhla lidová bouře proti nadvládě Británie, jejíž nenásilnou formu symbolizoval Móhandás Gándhí. Ve 20. století došlo k rozdělení Britské Indie na muslimský Východní Pákistán (později Bangladéš) a Západní Pákistán a na hinduistickou Indii. Indie se tak stala nezávislou zemí. Od roku 1950 je Indie samostatnou demokratickou republikou, jejíž základy položil ministerský předseda Džaváhar Nehrů. Stát byl politicky neutrální s plánovaným hospodářstvím. Roku 1962 byla Indie napadena Čínou, útok byl ale ubráněn. Dva roky na to, zemřel ministr Džaváhar Nehrů a jeho místa se ujela jeho dcera. Ta velmi podporovala chudou společnost. Po její smrti se vlády ujal její syn, který zahájil liberalizaci ekonomiky. V roce 1996 se ujala moci řada vládních koalic s hinduistickou nacionalistickou Bháratíj v čele (Orbion, 2017).