Ladislav Fuks – Pan Theodor Mundstock

Ladislav Fuks – Pan Theodor Mundstock (1963)

70. léta – doba, kdy česká kultura drží krok s Evropou a třeba i ve sférách filmu udává trend

- návrat k tématice války (druhá válka) – holocaust

Bezprostřední reflexe byla hodně černobílá – kdo je dobrý a kdo dobrý není, co je správný a co není – Jak se stát československým realistou

• Prvotina

• Vnímání času a prostoru – pokřivené

• Ačkoliv je to psané er formou, tak je to zaměřeno na děj a filtrováno přes jeho vnitřní svět

• Novela

• Navracející se motivy: motiv plachetnice (proměňuje se v čase) – ze začátku se v kruhu a jakmile on začne konat přípravy na koncetrák, tak jako by se ze svého pohybu vychýlila a pokračovala s ním

• Dějové odbočky, vzpomínání, asociace

• Postava T.Mundstocka se nejeví duševně v pořádku – odstartována obsazením ČSSR

  • Mon – dvojí role v životě Theodora Mundstocka – stres, úzkost – důsledek velmi silného zážitku, rozdvojuje se a už není jednolitou osobností a stává se z něj ta dvojice

    • V mnoha místech má blízko k jeho černému svědomí (promarněný život, neschopnost naplnit lásku)

    • Motiv dobra/zla? – opakovaně tvrdí, že ho Mon trápí, na druhé strané má Mundstock o Mona starost, když ho po procházce parkem nenalézá

    • Prostředek Mundstockovi sebereflexe – vnitřního dialogu

  • Ve chvíli, když Mundstock přijde na metodu, jak se připravit na koncetrák, snadne se z něj chladně kalkulující stroj (přichází emoce) – stává se chvíli sám sebou, proto Mon mizí

• Slepička = holub – dozvídám se o ní skrze jiné postavy, umožňuje nám to vidět tu jeho schizofrenii

• Tématika holokaustu, ale zároveň také nějaké konfrontace jedince s nesvobodným systémem, narušení vnitřního světa jedince

• Postaveno na groteskních principech – vyvolává to smích

• Obraz člověka, který je vystavěný obrovskému tlaku, který je devastující

  • Mon – stín – zvrácenost, rozbitost, toho, co má být v harmonii a najednou už není harmonické

• Byt je prostředkem pro to, jak posílit ten pocit úzkosti – malej, přecpanej, temnej, nejsou tam barvy, svítí tam jenom ta lampa, tma (zatemněná okna), nepřehledný stísněný prostor)

• Prostor venku – šero, křoví, roh

• Blízkost nebezpečí, která je pořád přítomna

• Máme sice „objektivního vypravěče“, ale je zatraceně nespolehlivý (chvilku filtruje přes Mundstocka, ale chvíli je to vypravěč)

• Vzpomínky, které odkazují k touze být tam, kde už nemohu

• Je pod tlakem, aby si myslel, že nezbláznil, aby našel východisko – tak tuhle nepříjemnou situaci přijímá jako normu, které je nutno se přizpůsobit – začne se připravovat do koncentráku (tu chvíli šílenství mizí, my vidíme jen tu zvrácenost a zrůdnost, ale on tomu věří)

• Se zlem se nedá bojovat tak, že mu přitakám a budu se snažit se přes něj nějak dostat pryč – nemohu vzít prostředky toho, co mě devastuje jako to, co mě od toho osvobodí