Kalevala

Kalevala

• Nejsou v ní klasické heroické hrdinské postavy – naopak dochází k určité komičnosti

• Nadčasové/mimočasové

• Soubor finských lidových písní – roztroušených (cca. 19 století dána dohromady – Elias Lönnrot – filolog, lékař a sběratel (sběratel národní lidové slovesnosti))

• Snaha vzkřísit a obnovit (mají být hlavním motivem, hnací silou)

• Paradox romantismu (autoři často vytváří komponovaná díla z vlastních říkadel a z vlastní tvorby)

•Přirovnání k rukopisům Královédvorskému a Zelenohorskému

• Lonnrot jel jako lékař a tam poslouchal pěvce na severovýchodě – pár částí, ale přepsal a upravil (na rozdíl od českého Hanky, byl spíše editorem, než autorem)

• Sestavoval slovníky, jedním z prvních profesorů na univerzitě, kteří začali přednášet ve finštině

• první české vydání: 1894-5 (Josef Holeček – celé to přeložil sám a zároveň to vydal samonákladem)
Tematicky a žánrově:

• Začátek se jeví jako mýtus, pak epos, balady…- potvrzuje, že celky pochází z různých časových pásem

• Hl. postava se zrodí z bohy – syn moře

• Zpívalo se během svateb, pohřbu, setkání...

• Balady

• Magické básně – zaříkadla

• Básně lyrické (když se postavy vdávají a žení)

• Nářky

• Nemá to perspektivu – jede to po sobě

• Není tam motivace (postavy vlastně nejsou určeny ani osudem, ani charakterem a jádro je tedy tvořené a naplněné ve střetech)

• Trochej – je to ideální pro český jazyk (usnadňovalo překlad)

• Kalevalské metrum – přízvuk na první slabice (metrum=konkrétní realizace-rytmické schéma)

• Aliterace = opakování hlásek

• Paralelismy = opakování daného motivu, ale jinými slovy (ukazuje to na to, že to bylo předáváno ústně)

• Nadlidské plavecké výkony

• Nářek/lament – postěžuje si, hrdinský potenciál se tím vytrácí

• Hledají se praktická východiska ze situací

• I scény námluv – nejsou láskyplné a milostné – praktické, chce ženu, protože je vhodná

• Neexistuje velký hrdina a rek – udatné boje a informace o tom co je špatně se smete do pár veršů -dva ožralí draci v jeskyni, jdeme k nim poměrně dlouho, sledujeme je docela dlouho, a pak je zabijeme za krátkou dobu

• Nikdo z těch postav neprožívá nic osudového, jen chce zjednat nějaký pořádek každodenních starostí

• Slovo jako takové má rozhodující moc a pravdu – zaříkávání, slovní bitka (bitva dvou zpěváků)

• Tvořivý mírumilovný princip – bohabojnost souvisí s naivitou (bohabojnost slova je hlavním instrumentem – tím ta postava vybočuje) – pokora před řádem

• Postavy medvědů (obzvláštní úcta)

• Vyhrává moudrost

• Končí konečnou konečností a absurditou

• Není dílo, které by se dalo považovat za tragické/vyhrocené – hrdina není podřízen jenom osudu a nepodléhá osudu smrti (když umře, tak je možné z mrtvých vstát, když opouští svět je to pozvolné, od úmrtí pomáhá nadpřirozeno – lidská milosrdnost a lidská láska – čisté city)

• Postavy umírají, ale z logiky děje buď nechtějí nebo nemohou – smrt je proměnou (sestra, která se proměňuje z rybu)

• Na daném konkrétním řádu, mírumilovný proslov, msta jako taková (když kovářovi zemře žena, udělá si novou ze zlata a stříbra a pak zjistí, že smrdí) – hrdinové často hledají výsledek sané situace, který má být praktický – tvořivý