plnt Země 010

Planetární geografie Země
Tvar Země

Země není dokonalá koule, ale rotační elipsoid (sféroid). Tato skutečnost byla
potvrzena měřeními v 17. století pomocí triangulace, která ukázala, že délka stupně
poledníku je při rovníku delší (110,6 km) než u polárního kruhu (111,5 km).

Pro těleso s nejpřesnějším tvarem Země byl v roce 1871 zaveden název geoid.
Geoid je nepravidelné těleso, které se od elipsoidu liší jen nepatrně. Jeho povrch
je ve všech bodech kolmý k tížnicím a je definován jako střední klidná hladina
oceánu, která se rozšiřuje i pod pevninu.

Na geografických mapách malých měřítek se elipsoid často nahrazuje referenční
koulí s poloměrem , která má stejný povrch nebo objem jako elipsoid.

Nadmořská výška

Nadmořská výška se udává k geoidu. Existují dva hlavní typy:

•

Ortometrická nadmořská výška: Vzdálenost bodu na zemském povrchu
od geoidu podél tížnice.

•

Normální výška: Vzdálenost bodu na zemském povrchu
od kvazigeoidu podél tížnice. Kvazigeoid je matematicky přesnější
vyjádření, které se od geoidu odchyluje maximálně o 2 metry (typicky
decimetry). Normální výška se udává na mapách.

V České republice se výšky od roku 1957 udávají k nulovému výškovému bodu v
Kronštadtu (u Petrohradu). Dříve byly výšky vztaženy k Jaderskému moři v Terstu,
což na našem území způsobovalo rozdíly 350–420 mm.

Elipsoid

Pro určování polohy na zemském povrchu se používá rotační elipsoid. Jeho

rozměry byly průběžně zpřesňovány. V České republice se používají tyto
elipsoidy:

•

Besselův (1841): Používán pro civilní mapy.

•

WGS 84 (1984): Nejnovější a nejpřesnější světový geodetický systém. Jeho
osa se shoduje se zemskou osou a rovina rovníku s rovinou zemského
rovníku. Od roku 2005 se používá pro vojenské mapy NATO.

•

Krasovského (1940): Používán pro vojenské mapy do roku 2005.

Rozdíly mezi geoidem a elipsoidem (např. WGS84) mohou dosahovat až ±107
metrů, přičemž červené oblasti na mapách označují místa, kde je geoid nad
elipsoidem, a modré oblasti místa, kde je pod ním.

Stavba planety Země

Stavba Země je studována pomocí dvou modelů: seismického a geochemického.

Seismický model (podle K.E. Bullena)

Tento model je sestaven na základě šíření a lomu seismických vln. Jejich chování
odráží fyzikální vlastnosti zemské hmoty. Přímé pozorování je omezeno vrty, které
dosahují maximálně 10–12 km.

•

Zemská kůra: Vrchní vrstva.

•

Mohorovičićova diskontinuita (Moho): Rozhraní mezi zemskou kůrou a
svrchním pláštěm.

•

Svrchní plášť: Sahá do hloubky cca 400 km.

•

Střední plášť: Sahá do hloubky cca 1000 km.

•

Gutenbergova diskontinuita: Rozhraní mezi spodním pláštěm a jádrem.

•

Spodní plášť: Sahá do hloubky cca 2900 km.

•

Jádro: Rozděleno na vnější a vnitřní.