15A - Spojené státy do r. 1877 (hlavní charakteristiky vývoje před občanskou válkou, její příčiny, průběh a důsledky; rekonstrukce Jihu).

První větší bitvou byl střet u Bull Runu 21. července 1861, který sice dopadl nerozhodně, ale armáda Seveřanů byla zachráněna jen díky podobnému stupni rozvratu i na straně protivníků. Předpoklad o rychlém vítězství Severu byl doslova rozšlapán. V bitvě se na straně Konfederace vyznamenal generál Thomas Jonathan Jackson (získal přezdívku Stonewall, kamenná zeď).

9. března 1862 došlo k prvnímu střetu pancéřových lodí v námořní historii v bitvě u Hampton Roads, konfederačního přístavu, jehož blokádu se 8. března pokusila prolomit CSS Victoria s doprovodem. Druhý den ovšem připlula unionistická loď USS Monitor. Bitva prakticky dopadla nerozhodně, ale Victoria byla donucena ustoupit a prolomení blokády selhalo.

V dubnu roku 1862 došlo k poměrně krvavé bitvě u Shilohu, kde proti sobě stáli Ulysses S. Grant (Unie) a Albert Johnston (Konfederace). Ztráty obou stran dosáhly dohromady zhruba 25 000 mužů. Generála Granta zachránily před porážku až druhý den posily. Generál Johnston padl.

Unie zaznamenala v první polovině roku 1862 nepříjemné porážky – po nerozhodné bitvě u Seven Pines (sedmi borovic) byla zastavena postupující armáda generála McClellana, kterou následně v tzv. Sedmidenní bitvě vyhnal generál Robert Edward Lee na sever. Lee měl kolem sebe slavné generály – byl zde Stonewall Jackson, a další. McClellanova armáda byla zatlačena, ale Lee utrpěl velké ztráty bez toho, aby armádu Seveřanů zničil. V druhé bitvě u Bull Runu porazil Lee armádu, které velel John Pope. Invaze Jižanů byla zastavena až v bitvě u Antientamu, kde Lee prohrál a s armádou unikl zpět na jih. McClellan jej ale nedokázal zničit a byl nahrazen novým velitelem.

Roku 1863 Lincoln ruší otroctví (na severu: obrovská síla černých vojáků – asi 500 000). Lincoln vydává zákon o přídělu půdy na západě.

Nový unionistický velitel, generál Joseph Hooker, byl v květnu 1863 i přes početní převahu drtivě poražen u Chancellorsvillu, Lee ale utrpěl opět velké ztráty. Navíc byl zabit gen. Stonewall Jackson (vlastními vojáky, omylem). Až konečně byla konfederační armáda při její druhé invazi Severu v bitvě u Gettysburgu poražena. Byla to nejkrvavější bitva celé války.

V západní části bojiště probíhaly střety mimo jiné za účelem ovládnutí velkých řek. Jednoznačně dominantní figurou bitevních polí tohoto regionu byl gen. Ulysses S. Grant. Grant zvítězil v několika stěžejních bitvách – u Shilohu (viz výše), Vicksburgu (květen/červen 1863, upevněna kontrola nad Mississippi) a v třetí bitvě u Chattanoogy (prosinec 1863). Po nich následovalo další rok tažení přímo do srdce Konfederace, do Virginie.

Na začátku roku 1864 byl Grant jmenován vrchním velitelem unionistických armád. Další postup se vyznačoval značnou devastací civilního a ekonomického sektoru. Unie si od likvidace konfederační ekonomiky slibovala zlomení jejích armád a jistější podmínky pro mírová jednání. Generál Sherman a další pustošili rozsáhlá území Konfederace (taktika spálené země). Generál Lee byl se svou armádou prakticky obležen ve Virginii kolem Richmondu (hlavní město) a Petersburgu, klíčových míst pro Konfederaci. Byla učiněna řada pokusů jeho armádu obejít, ale ty vyústily v obrovské ztráty pro Unii. Dobývání Petersburgu, klíčového zásobovacího místa, trvalo 9 měsíců. Na začátku dubna 1865 byl dobyt Petersburg i Richmond (obě města se vzdaly) a generál Lee byl poražen u Five Forks.