Starověký Egypt - vrcholné dějiny
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
- s novým územím přibily Egyptu i nové válečné kořisti a poplatky z nových provincií (zlato, slonovina atd.), v jejichž čele stáli provinční vládci často z řad zdejších knížat
- Amenhotep IV. (1364 – 1347) uskutečnil náboženskou reformu – zrušil tradiční náboženství a kult boha Amóna, místo něj zavedl uctívání jediného boha Réa, jež se projevoval ve sluneční kouli Atonu, své jméno změnil na Achnaton („prospěšný Atonu“), na sever od Vesétu vybudoval nové hlavní město Achetaton („obzor Atonův“) – reforma založená na slunečním kultu narazila na odpor kněží, jejichž moc byla zrušením polyteismu oslabena, po nástupu Tutanchamóna došlo k návratu k předchozímu náboženství
- za Achnatona IV. a jeho nástupců se neuskutečnily žádné výpravy proti nepřátelům v Asii, za 19. dynastie si Egypt opět podmanil Palestinu, konflikt s Chetity v Sýrii vyvrcholil bitvou u Kadeše (1285), která skončila pro Ramesse II. (1290 - 1224) nerozhodným výsledkem, o 16 let později byla podepsána mírová smlouva mezi oběma stranami
- za Ramesse II. bylo založeno v deltě Nilu nové hl. město Pi-Ramesse (jednalo se o opevněný a přestavěný Auaris), Ramesse II. nechal postavit Abú Simbel
- za dalších panovníků 19. dynastie moc v zemi upadla, panovník 20. dynastie Ramesse III. (1182 - 1151), jež byl posledním egyptským válečníkem a jež Egypt uchránil proti „mořským národům“, území v Asii však byla ztracena již za jeho slabých nástupců
- v čele administrativy stál vezír, jemu podléhala kancléřství, státní pokladna, královský palác měl však svou autonomii, Amenhotep III. rozdělil zemi na 2 samostatné celky – severní a jižní, v čele severní byl vezír v Memfis v jižní ve Vésetu
- postavení zemědělců zůstalo téměř stejné jako za Střední říše, řemeslníkům se dařilo lépe, ale i jejich postavení se za Nové říše začalo zhoršovat (často nedostali zaplaceno), výrazného postavení dosáhlo kněžstvo (díky rozvoji kultu mrtvých, chrám byl jakýmsi „státem ve státě“)
- za Nové říše došlo k realizaci velkolepých staveb v Memfisu a v Thébách (byl zde postaven největší chrámový komplex sloužící jako hl. svatyně boha Amóna (dárce života), sloužil i jako státní pokladnice, nestavěly se již pyramidy a mastaby - naproti Thébám na západním břehu Nilu vyrostlo pohřebiště – tzv. Údolí králů, na levém břehu Nilu existovalo též Údolí královen, vznikly a během doby celé Nové říše byly průběžně rozšiřovány paláce v Luxoru a Karnaku, dále jsou známé Hatšepsutin zádušní chrám v Dér el-Bahrí, Ramesseum (zádušný chrám Ramesse II.) ve Vésetu
- z této doby se nám zachoval důležitý pramen - nejdelší papyrus na světě – Harrisův papyrus (přes 40 cm), popisuje vládu Ramessovců a poskytuje soupis majetku chrámů, Wilbourův papyrus poskytuje údaje o výsledcích měření půdy a daňových základů