Bible - problematika rukopisů kolem ní

- Vetus latina a Vulgata spolu soupeřily po celý středověk

- Tridentský koncil (1549) – Vulgata uznána jako jediný překlad do latiny

- 1979 – upravena, vyčištěna → neovulgata → platná pro celou církev

• staroslověnština + čeština:

• překlad ze staroslověnštiny, zachovány jen evangelia a zlomky

• 863 – 875 nedochovaná Bible

• 1350 – překlady do češtiny, * první redigovaná verze Staročeského překladu celé Bible – nedochoval, navazuje na něj po r. 1350 – Drážďanská bible, 1. Redigovaná, nedochovala se celá, za války byla zasažena bombou v knihovně, dochovány pouze fotografie lichých stránek

• Boskovická Bible (2. redigovaná)

• 1400 – Olomoucká Bible – navazuje na Bibli Drážďanskou

• na ni navazuje Padeřovská bible, 3. redigovaná – vzniká v husitském prostředí

• Bible Pražská (1488) a Kutnohorská (1489) – první tištěné Bible u nás, 4. redigované

• Severinova bible – (Severýnky – 1529, 1537, 1540)

• 1613 - Melantrichova Bible

• z ní vychází Bible Veleslavínova a také Bible Kralická

• Svatováclavská Bible – NZ, 1677 – katolíci, navazuje na Melantrichovu

Biblické glosy:

• marginální – tištěny na okraji, vysvětlovaly historické souvislosti

• interlineární = jazykové, překladatelské (Anselm z Canterbury), filozofické a dogmatické poznámky, z 11. století, mezi řádky

• „mikulášovy“ – Mikuláš z Lyry -> věcné (vysvětlují politické pojmy, udává i výskyt) a jazykové (verbální – rejstříkové k Bibli, obsahují pojmy z Bible, udávají, kde bylo které slovo uvedeno)

Konkordance:

• konkordance jazyková = seřazení bibl. veršů, dle klíčových slov

• konkordance věcná = vysvětlení kontextu, Biblický slovník