Gregoriánská reforma kalendáře

Gregoriánská reforma kalendáře a její přijetí

- více než 11 minutový rozdíl mezi kalendářním rokem a slunečním rokem tropickým

- způsobil, že se jarní rovnodennost, na níž záviselo datum nejdůležitějšího křesťanského svátku (Velikonoc – pohyblivý svátek – pro jeho určení je třeba znát první úplněk po 21. březnu), odsouvala od 21. března (tento posun spatřoval např. v 8. stol komputista Beda Ctihodný, ve 13. století by tento posun zjevný i laikům), na dřívější data (o jeden den asi za 128 let)

- rovněž cyklicky počítané fáze Měsíce nesouhlasily se skutečnými fázemi

- od 13. století se objevovaly návrhy na reformu kalendáře (asi roku 1344 pověřil tehdejší papež Kliment VI. matematiky ze Sorbonny přípravou opravy kalendáře, avšak krátce nato zemřel a jeho nástupce Inocenc VI. nepovažoval opravu za nutnou), konkrétní podobu začaly nabývat v 16. století (Lev X. vyzval přední učence té doby, např. Mikuláše Koperníka, ani Tridentský koncil 1545-1563 se nedokázal shodnout na reformě kalendáře)

- reformu provedl až Řehoř XIII. bulou Inter gravissimas 24. 2. 1582

- podle latinského jména papeže-reformátora Gregorius je kalendář nazývám gregoriánský (ve své době nazýván novým stylem = stylus novus, starý kalendář se pak nazýval starým stylem = stylus antiquus)

- autory návrhu byli bratři Aloigi a Antonio Gigliové

- pro navrácení jarní rovnodennosti k 21. březnu (jak v roce 325 určil Nikajský koncil):

• v kalendáři vynecháno 10 dnů (po 4. říjnu 1592 se měl psát 15. říjen) – termín zvolen tak, aby se to dotklo co nejmenšího počtu církevních svátků, a aby nebyl narušen liturgický rok

- aby se zamezilo dalšímu posunu tohoto data:

• třikrát za čtyři sta let vynecháván přestupný den – tzv. sluneční vyrovnání; aequatio solaris (v centenárních letech = jejich základ není beze zbytku dělitelný čtyřmi, tj. 1700, 1800, 1900, 2100, ...)

• rovněž byla stanovena pravidla pro přesnější výpočet měsíčních fází (gregoriánské epakty, dosud zlaté číslo)

Přijetí gregoriánské reformy

- reforma určená katolíkům

- přijetí reformy bylo obtížné kvůli nábožensky rozdělenému světu

- nejdříve přijímaly reformu římsko-katolické země, až později protestantské

- ani prostí lidé reformě nerozuměli a domnívali se, že jim vypuštěné dny byly ukradeny

- problémy také způsobilo obtížné počítání daní

- v katolickém Nizozemí, kde byla reforma přijata koncem roku 1582, lidé přišli o Vánoce

- v Čechách se o přijetí reformy 1582 snažil pražský arcibiskup Martin Medek, změna však nebyla projednána na zemském sněmu a nevstoupila tak v platnost – reformu tak svým mandátem realizoval až Rudolf II. 1584 (skok z 6. na 17. ledna), Moravští stavové změnu provedli až v červnu téhož roku (z 3.10. na 14. 10.) – v Čechách se slavily Velikonoce o 4 dny dříve