Nápisy na zvonech

Kvalita písma upadala zejména v době po husitství, pozvedl ji až rod Ptáčků z Kutné Hory na počátku 16. století.

Kolem r. 1530 se začíná na zvonech uplatňovat třetí typ písma, kterým je humanistická majuskula (kapitála).

• K změnám v této době ovšem nedochází jenom v písmu, ale i ve výzdobě a celkovém vzezření zvonu

  • Zvony získávají namísto klenutého příklopu plochý, mění se též tvar a výzdoba koruny a na zvonech se kromě biblických výjevů a reliéfů svatých začínají objevovat také erby donátorů.

Přechod mezi gotickými a renesančními zvony, vymezený přibližně léty 1520 - 1540, probíhal různě v různých městech.

• Ke změně v písmu zpravidla dochází spolu s výměnou generací ve zvonárně, jen zřídka se zvonař odpoutal od typů, které užíval celý život a přešel na humanistickou majuskuli.

Jazyk

• Základním jazykem, užívaným v nápisech na zvonech va raném období, byla latina.

• První texty v národních jazycích se začínají v Evropě objevovat ve 13. století.

  • V českých zemích se ovšem čeština na zvonech poprvé objevuje až počátkem 15. století, kdy v Evropě už začínají texty v národních jazycích převažovat.

• Stále se v literatuře opakuje mylný názor, že nejstarším zvonem s českým nápisem je zvon ze zvonice kostela sv. Petra a Pavla v Přelíci (okres Kladno), který je datován k r. 1386, avšak bezpochyby je o sto let mladší.

• Na počátku 16. století došlo v Praze k „renesanci“ latiny, a to především vlivem mistra Bartoloměje, zatímco v mimopražských dílnách se trvale užívá čeština s latinou víceméně vyrovnaně

  • Což ovšem nebude mít dlouhého trvání, protože ve 30. letech 16. století, která lze v tomto směru vidět jako poměrně výrazný zlom, dochazí k přechodu na češtinu, i když latina nikdy zcela nevymizí a užívat se bude až do současnosti.

• S úbytkem českých zvonařů za třicetileté války pak dochází k velkému rozšíření němčiny v textech na zvonech, přestože se objevovala už dříve.

• V příštích staletích se objevují všechny tři jazyky s různou intenzitou v různých oblastech, v závislosti na osobě zvonaře i objednavatele, až do 19. století však bude němčina převažovat.

• Užívání jiných jazyků na zvonech není obvyklé, ovšem výjimečné případy přece jen existují.

  • Když pomineme některé běžné výrazy (např. řecká zkratka IHS nebo hebrejské slovoamen), můžeme v českých zemích narazit na několik málo zvonařských památek s nápisy v azbuce.

    • Jde např. o zvon, doložený v kostele sv. Petra a Pavla v Chlumu (okres Chrudim) nebo dva zvony na výstavě České zvonařství na zámku ve Vrchotových Janovicích (okr. Benešov)