Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Obyvatelstvo českých zemí v raném novověku

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (18.68 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Obyvatelstvo českých zemí v raném novověku

V období od poč. 16. století do poloviny 18. století neexistuje moderní statistika, zato je vedena rozsáhlá evidence individuálních demografických jevů; proto jej někteří autoři nazývají obdobím protostatistickým. Od poč. 16. století se dochovaly berní rejstříky, které byly v pol. 17. století nahrazeny daleko podrobnějšími katastry. Někde se objevily berně z hlavy a soupisy podruhů, které evidovaly v lokálním měřítku všechno obyvatelstvo, a současně s nimi i tzv. poddanské seznamy, prozrazující utužování osobní závislosti českých poddaných.

O něco později vrchnost soupisy eviduje i sňatky a stěhování poddaných, poprvé se ale objevují také soupisy obyvatelstva v celozemském měřítku. Nejcennějším z nich je tzv. soupis obyvatelstva podle víry z r. 1651 (přestože je také nepřesný), který vznikl z potřeb pobělohorské rekatolizace. Jeho sestavení nařídilo české místodržitelství (na Moravě nic podobného nemáme), soupis uváděl u každé osoby jméno, sociální postavení, rodinný stav, povolání, věk a náboženskou příslušnost. První typ církevních soupisů představují v katolických oblastech tzv. zpovědní seznamy, každoročně o Velikonocích sestavované jako pomůcka při kontrole vykonané zpovědi. Mladším typem církevních soupisů byly tzv. libri status animarum, tedy soupisy "duší". Úřední činnost církve dala vzniknout rovněž církevním matrikám, určeným k systematické evidenci narození, sňatků a úmrtí (u nás se objevují od druhé pol. 16. století).

Šestnácté století bylo dobou trvalého populačního růstu, který byl na přelomu století vystřídán stagnací a později hlubokým regresem, vrcholícím na konci třicetileté války. Po r. 1648 se populační vzestup obnovil a nadále pokračoval; skončil teprve s nastolením nového demografického režimu ve 20. století. Dlouho do 16. století neslyšíme o velkých hladomorech, které by způsobovaly hromadné vymírání obyvatelstva způsobené nedostatkem potravin; to napovídá, že se zásobovací situace v zemi zlepšila, nespornou úlohu hrálo dozajista i uklidnění vnitřních poměrů s nástupem Habsburků. Hladomory v 16. stol. jako by naznačovaly zhoršení zásobovacích možností v Čechách, kdy zřejmě po dlouholetém vylidnění a následujícím růstu populace dosáhla země v oblasti zajištění potravin maxima svých možností. Nebezpečnější než hladomory však byly v 16. stol. epidemie nakažlivých nemocí - epidemie spály ("červené nemoci") a nově i tzv. anglický pot. Nemocí, která u nás počátkem novověku díky přísné izolaci zcela vymizela, bylo malomocenství; zato renesanční epocha přinesla do Evropy syfilis, dovezenou asi z Ameriky. Celkově vysokou míru úmrtnosti způsobovala i trvale vysoká "běžná"úmrtnost, způsobená běžnými chorobami, úrazy, porodními komplikacemi, a zejména vysokou kojeneckou úmrtností. Není však sporu o tom, že došlo k určitém pokroku v oblasti zdravotní péče a hygieny, díky knihtisku se zpřístupnila širšímu okruhu čtenářů zdravotnická literatura. Většina historiků se dnes shoduje, že v 16. stol. se vytvořily příznivé podmínky pro vzestup sňatečnosti a tedy i porodnosti. U nás nové možnosti populačního vzrůstu vytvářel rozvoj nezemědělské výroby v horských oblastech, řemeslné výroby ve městech a na to navazující rozvoj komerčních agrárních oblastí v úrodných nížinách řek. Čechy však zažily i vynucenou emigraci některých náboženských skupin - např. Židé na popud křesťanských řemeslníků a obchodníků (1541) nebo čeští bratří, kteří byli po nezdařeném stavovském odboji vypuzeni na Moravu a do Polska. Pokud jde o velké kolonizační akce, je třeba zmínit osídlení krušnohorské oblasti kolonisty ze Saska a jiných německých zemí, které sem lákaly nové stříbrné, cínové a zčásti i měděné, rtuťové a železnorudné doly. Kolem r. 1600 se však ocitla celá krušnohorská hornická oblast v úpadku a její obyvatelstvo hledalo obživu hlavně v domácí textilní výrobě. Kolonizace horských oblastí se od středověké kolonizace lišila tím, že neměla výlučně zemědělský charakter; základním zdrojem obživy v nových sídlištích byla práce v lese, sklářská a železářská výroba, těžba nerostů, chov dobytka a postupně stále více textilní výroba. České země se tak v 16. století začaly zřetelně dělit na tři vzájemně odlišné celky s rozdílnou ekonomickou situací, sociální strukturou, lidnatostí a tempem růstu obyvatelstva; štěpí se tak na rychle se zalidňující horské oblasti s rozvinutou nezemědělskou výrobou, dynamicky se rozvíjející úrodné agrární nížiny (Polabí, Poohří, moravské úvaly) a zaostávající málo úrodné kraje. Jiný etnický charakter měla tzv. pasekářská kolonizace (16. - 18. stol.) na Těšínsku a moravsko-slovenském pohraničí, kam se přelily populační přebytky ze Slovenska; zasáhl sem ale také mohutný kolonizační proud z Balkánu, zvaný vlašská kolonizace a mající původní východisko v rumunské etnické oblasti. Na Oravu zřejmě přicházeli hlavně rusínští kolonisté, na Těšínsko a Moravské Valašsko pak lidé slovenského, polského, rusínského a ojediněle snad i rumunského původu. Na J Moravu v 16. stol. dorazila ještě početnější skupina německých novokřtěnců. Tito představitelé radikální reformace původem ze Švýcarska, Tyrol i odjinud z Německa našli ochranu u mocných rodů v prostředí nábožensky tolerantní Moravy před pronásledováním ve své vlasti, zejména v období po německé selské válce. Zatímco královská města populačně spíše stagnovala, poddanská města a městečka se osvědčila jako centra nově vznikajících dominikálních trhů. V druhé po. 15. stol. bylo mnoho vsí povýšeno na městečka a městeček na města, v pol. 16. stol se však tento proces zastavil a do konce feudální epochy se již městská síť v Čechách co do hustoty příliš neměnila.

Témata, do kterých materiál patří